Kapitola 1
Vítejte v Londýně.
Tohle byla první slova, která jsem viděla, když jsem vystupovala ze studeného a přelidněného letadla. Být v Londýně mohlo být fajn. Mohla bych jít dál od minulosti a něco pro sebe udělat.
Došla jsem k zavazadlům a jednoduše jsem našla své kufry. Nebylo těžké je najít, když byly černé s bílými puntíky. Když jsem si vzala věci, vyšla jsem do chladného londýnského vzduchu. Začalo mi téct z nosu, vytáhla jsem kapesník a vysmrkala jsem se.
Francie by byla lepší možnost, ale neumím francouzsky, takže by to způsobilo problémy a mám tady rodinu, což je jednodušší.
„Taxi!” zavolala jsem, když jeden zastavil na parkovišti. Naskočila jsem a řekla jsem řidiči místo, kam jsem chtěla jet.
Byla jsem vděčná, že tady bydlela moje sestra. Poté, co se naši rodiče rozvedli, byla jsem přinucena žít s mámou v Americe. Sophia žila s tátou. Navštěvovala jsem ji a ona mě, ale nikdy to nebylo stejné, netěšila mě, nesmála se mé bolesti a nevídaly jsme se tolik.
„Jsme tady,” informoval mě taxikář. Když jsem se podívala z okýnka, uviděla jsem bytovku, ve které bydlela. Neřekla jsem jí, že přijedu. Upřímně ani já jsem to nevěděla do poslední minuty, než jsem musela odjet. Už bych tam nezůstala.
„Děkuji,” řekla jsem, zatímco jsem mu dala peníze a malé dyško. Přikývl, poděkoval mi a odjel, stejně jako jsem stála na chodníku s kufrem v ruce.
Jen doufám, že je Sophia doma. Ani jsem neměla číslo, abych jí zavolala.
Vzala jsem kufr a příruční tašku a rozešla jsem se k budově.
„Slečno?” zavolala na mě starší dáma, když jsem vešla do okouzlující budovy. Jsou tady bílé pohovky a na zdech visí exotické obrazy. Výtah je před recepcí.
„Ou, um... Přijela jsem za Sophií?” řekla jsem, zatímco jsem se snažila položit tašku, aniž bych nadělala moc hluku.
„Slečnou Sophií Smithovou?” zeptala se, ale tentokrát zvedla obočí.
„Ano,” odpověděla jsem, zatímco jsem si zajela rukou do rozcuchaných vlasů.
„Omlouvám se, ale neřekla mi, že bude někoho čekat,” odpověděla žena s bílými vlasy, docela hrubě, kdyby vás to zajímalo.
„Ou, je to moje sestra. Jsem tady, abych ji překvapila,” řekla jsem a věnovala jsem jí úsměv, doufala jsem, že by ke mně byla milejší.
„Vy jste Emily Smithová?” zeptala, zatímco zvedla obočí. Chápu, proč mi nevěří. Sophia byla vždycky ta krásnější v rodině. Já jsem byla považována za ošklivé káčátko. Jasně, proměnila jsem se do krásné labutě, ale pořád se cítím, jako bych uvnitř byla to ošklivé káče.
„Jo,” odpověděla jsem a recepční na mě zvedla prst, zatímco ťukala číslo na mobilu a čekala, až to někdo na druhé straně zvedne.
„Halo, slečno Smithová,” začala s úsměvem, i když ji Sophia nemohla vidět. „Ano, mám se dobře, slečno, co vy?... Omlouvám se, že vás ruším, ale mladá slečna Emily Smithová tady na vás čeká,” řekla a vzhlédla na mě. „Měla bych ji pustit dál? Dobře, slečno,” řekla a zavěsila. Poprvé se na mě usmála od doby, co jsem vešla do budovy, řekla mi, abych šla dál.
Když jsem vešla do výtahu, uviděla jsem vcházet muže do budovy. Jen jsem zachytila matný náznak, když se dveře zavřely, než jsem se mohla na něj lépe podívat.
__________________
Takové menší překvapení? :D
Doufám, že vás to bude bavit. <3
Edited
