Kapitola 2
„Co tady děláš?” zeptala se Sophia a vtáhla mě do objetí. Když jsem se zhluboka nadechla, mohla jsem na jejím těle cítit pánský parfém.
„Nemůžu překvapit svou sestru?” zeptala jsem se s úsměvem, doufala jsem, že neřekne, že lžu.
„Znám tě, ne, nemůžeš.”
Zvedla jsem obočí, zajímalo mě, co tím, sakra, myslela.
„No, nerada čekáš ani nejsi ráda, když tě někdo ovládá. Takže jo, tohle je docela divné,” řekla a trochu se zasmála. Její hnědé vlasy byly od posledka delší. Taky se zdála šťastnější.
„Kdo je to?” zeptala jsem se, nemohla jsem si pomoct, taky jsem chtěla změnit téma.
„Nevím, o čem mluvíš,” řekla a na rtech jí pohrával úsměv, přičemž hodila vlasama. Lhala.
„Jsi strašná lhářka,” řekla jsem, zatímco jsem se smála, jak jednoduše jsem v ní mohla číst. Byla doslova jako otevřená kniha.
„Jo, máš pravdu,” odpověděla s uchechtnutím.
„Tak co je zač?” naléhala jsem, čekala jsem, až mi to řekne.
„Je to chlap.”
„No neříkej, myslela jsem si, že je to ženská,” řekla jsem a převrátila jsem oči. Nebyla lesba, věděla jsem to, ale zajímalo mě, kdo byl ten šťastlivec.
„Haha, moc vtipné. Jmenuje se Liam,” odpověděla a schovala si hlavu do polštáře, který byl na gauči. Zasmála jsem se tomu, jak se cítila trapně. Měla jsem takové štěstí, že jsem se necítila trapně a nečervenala jsem se jako ona.
„Ou, tak mi řekni, kdy potkám toho Liama? Musím vědět, jestli je dost dobrý pro mou velkou sestřičku,” řekla jsem vtipně. Ale myslela jsem to docela vážně, když tady nebyl táta, aby to dělal.
„Ou, myslím si, že je pro mě dost dobrý. Vlastně si myslím, že je pro mě příliš dobrý,” odpověděla a její oči skončily na podlaze, zatímco si jemně povzdechla.
„Sophie, nikdo pro tebe není příliš dobrý,” odpověděla jsem, hladila jsem ji po zádech a přitáhla jsem ji do objetí.
„Věř mi, že je.”
„Ou, fakt, jak to?” zeptala jsem se a zvedla jsem na brunetku před sebou obočí.
„Je... je tak milý a tak sladký,” odpověděla, zatímco hleděla do dálky.
„Sophie, zlato, jsi moc milá a nejsladší osoba, kterou znám!” řekla jsem a zvedla ke mně oči, snažila se vidět, jestli jsem říkala pravdu.
„Opravdu si myslíš, že si ho zasloužím?” zeptala se.
„Samozřejmě,” řekla jsem, zatímco jsem se jemně zasmála. Jak nad tím vůbec mohla přemýšlet? Je úžasná. Mezi námi, vždycky byla sladší než já.
„Al-.” Než mohla dokončit větu, ozvalo se hlasité zaklepání na dveře.
„Sophie, jestli je tam, kurva, zabiju ho!” křičela neznámá osoba z druhé strany dveří. „Otevři!” ječel.
Zvedla jsem na ni obočí, zajímalo mě, kdo by, sakra, klepal na její dveře jako blázen. Převrátila oči a zvedla se, šla ke dveřím jen v ponožkách, bílém triku a šedých kraťasech. Její pyžamo.
„Je tady?” zeptal se Sophie hluboký hlas.
„Ne. Šel do práce. Možná kdybys tam jednou začas šel, věděl bys to,” vyprskla na něj.
„Takhle se mnou, kurva, nemluv,” odpověděl s daleko větší naléhavostí než Sophia.
Vstala jsem a šla jsem k předním dveřím. Zůstala jsem stát na konci chodby, aby mě neviděli. Nakoukla jsem a viděla jsem Sophii vzhlížet na vysokého muže. Hnědé vlasy měl v patce. Byla to docela divná patka, ale vypadala na něm dost sexy. Měl hnědé oči, byly tak chladné... V obličeji neměl žádnou emoci a byl v obleku. To byl Liam?
„Poslouchej, Harry, uklidni se. Zkoušel jsi mu volat?” zeptala se. Nemohla jsem vidět její obličej, zajímalo mě, jestli ji vůbec obtěžovalo, že tady byl.
„Nebyl bych tady, kdybych to nezkusil,” odpověděl bez emocí.
„Tady, zkusím to. Vezmu si mobil. Mám ho v pokoji. Pojď dál, ale nechoď do obýváku. Mám hosta,” řekla mu, než se otočila. Utíkala jsem zpátky ke gauči, doufala jsem, že na dřevěné podlaze neuklouznu.
„Hej, je všechno v pohodě?” zeptala jsem se. Přikývla, než mi řekla, že bude hned zpátky. Byla jsem vděčná, že se mé lhaní zlepšilo. Čekali byste, že po tom, jak moc jsem doma lhala.
Seděla jsem na gauči a rozhlížela jsem se po bytě. Byl velmi moderní, ale útulný. Uprostřed obýváku byl krb a na stěně visela televize. Gauče byly světle hnědé a byly sestaveny do písmena U.
Poté, co jsem si prohlédla roztomilý byt, začala jsem si hrát s nehty. Červený lak se začal odlupovat a nebyl tak okouzlující, jako když jsem si ho nalakovala.
Najednou jsem uslyšela hluboké odkašlání. Neobtěžovala jsem se vzhlédnout, věděla jsem, že to byl ten hrubý chlap, se kterým Sophia mluvila. Po několika minutách si znovu odkašlal. Vzhlédla jsem na něj, začínal být docela otravný, ale hned jsem toho litovala. Jeho tmavě zelené oči na mě škaredě hleděly, ale jen jsem mu to oplácela. Tenhle blbeček mě nezastrašoval, takže jsem neviděla smysl v předstírání.
„Dobrý,” řekla jsem a zvedla jsem obě obočí, abych vypadala šťastně. Nepokoušela jsem se vypadat přátelsky, protože jak jsem viděla, jak se bavil se Sophií, taky nebyl přátelský.
„Kdo jsi,” zeptal se. Neplánovala jsem mu odpovědět, dokud by mě pořádně nepozdravil.
„Omlouvám se, neslyšela jsem pozdravení,” odpověděla jsem.
„Odpověz mi. Kdo jsi,” řekl znovu, ale nechystala jsem se vzdát. Otočila jsem hlavu opačným směrem a ignorovala jsem ho, zavrtěla jsem se pod jeho pohledem, cítila jsem se nepříjemně.
„Harry, je v práci. Říkal, že akorát dojel do kanceláře,” řekla Sophia, přičemž vešla do obýváku. Ztuhla, podívala se na nás dva, než pokračovala: „Vidím, že ses seznámil s mou sestrou. Emily.” Usmála se na něj a cítila jsem, jak se ušklíbl, získal to, co chtěl: věděl, co jsem zač.
„Uvidíme se, Emily,” řekl, aniž by Sophii poděkoval. Nevypadala překvapeně.
Když jsme uslyšely zabouchnutí dveří, posadila se vedle mě a položila ruku na mou.
„Vidím, že jsi poznala Harryho.” Uculila se na mě a převrátila jsem oči.
„Jo, je to blbec,” zafuněla jsem.
„Povídej mi o tom,” odpověděla se smíchem. Zvedla jsem obočí, doufala jsem, že by mi vysvětlila, jak je možné, že ho zná a proč se s ním bavila.
„Je to Liamův nejlepší kamarád,” odpověděla a začala jsem toužit po více informacích.
Pokud byl Liam tak sladký, jak se mohl přátelit s Harrym?
_____________
Harry dickhead, klasika.:D Tenhle Harry mě asi nikdy neomrzí. :)
Edited
