Prolog
Jela jsem z mým bratrem v autě a prospěvovala jsem si písničku od Shawna Mendese. „Jak bylo ve škole?" náš zpěv přerušila otázka mého bratra. Povzdechla jsem si. „Docela dobře díky Nedovi a Peterovi" pronesla jsem z úsměvem a opřela jsem se o okýnko. „Docela rychle jsi se s nimi spřátelila" pousmál se na mě ve zpětném zrcádku. „Ano alespoň myslím že ano nebo alespoň myslím že to nehrají" vydala jsem tiše. „Bude to dobrý neboj to už se znovu nestane slibuji" usmál se a dal mi ruku na stehno snažící se mě utěšit.
„Na chvíli si zdřímnu ano? V noci jsem skoro nespala" pronesla jsem a Jason přikývl. „Prospi se až dojedeme domů vzbudím tě" usmál se a já jsem zavřela oči. Probudila jsem se když jsem zaslechla troubení. Protřela jsem si oči a podívala jsem se na bratra. „Promiň ale nějakej idiot na nás troubí" pronesl ke mě a já jsem jenom lehce přikývla. „To je dobrý" usmála jsem se aby si nemyslel že byla jeho vina že mě probudil což nebyla.
Můj bratr vyjel na zelenou přes křižovatku a já jsem se rozhlédla po silnici abych něco zahlédla. „Jasone to auto co na nás troubilo..." vydala jsem ze sebe ale nic dalšího jsem nestihla doříct. Do našeho auta začali střílet puškamy. Vykřikla jsem téměř až hystericky. Jason v naději zachránit nás stočil volant do proti směru což byla ještě větší chyba protože do nás z obou stran narazili dvě auta a moje hlava praštila o sklo.
Zaúpěla jsem bolestí když jsem cítila jak se auto 'zmuchlalo' a mě to přiskříplo nohy. Podívala jsem se na svého bratra hlavu měl bezvládně na volantu a nohy skřípnuté stejně jako já to co mě ale vyděsilo byla téměř nepatrná dírka po kulce vedená přes celou hlavu. Věděla jsem co to znamená ale nedokázala jsem na to reagovat jinak než ho vzít za jednu jeho bezvládnout ruku která byla dříve na stehně.
Z očí mi vytékali slané slzy cítila jsem jak mi auto svíralo hrudník a já nemohla skoro dýchat. Přes to jsem ale roztřesenou rukou vzala rozbitý mobil. Měl prasklý display ale stále fungoval. Vytočila jsem číslo a čekala jsem až telefon někdo přijme. „Ambulance co si přejete" ozval se hlas a já začala plakat. „Pomoc A-autonehoda... Queens 40 P jsme v autě můj bratr je asi mrtvý pomoz" vydala jsem z posledních sil. Nedokázala jsem telefon dál udržet v rukou proto mi upadl na zem a rozbyl se.
Zahlédla jsem lidi snažící se otevřít auto a pomoct nám ale nebyla jsem dost silná. Moje hlava spadla na rameno mého bezvládného bratra a zavírala jsem oči, poslední co jsem viděla byla houkačka a sanitka, kteří se nás snažili vyprostit. Byli jsme v bezpečí. Z pocitem tohot, toho že jsou tu lidé co nás zachrání jsem konečně mohla zavřít oči a pokusit se odpočinout a jen doufat v to že ještě existuje naděje pro záchranu života mého bratra.
