Write a Review

Until I Find You Again // Book One

Summary

Emily Granger má tajemství. Velké tajemství. Original story by: SusieMC76 (Wattpad) Translation by: Lie Castillo Graphic by: Lie Castillo Link to the original: https://www.wattpad.com/story/71596927-until-i-find-you-again-book-one

Genre:
Romance
Author:
Lie Castillo
Status:
Ongoing
Chapters:
5
Rating:
n/a
Age Rating:
18+

Chapter 1

První kapitolka je tady! Kapitoly budou vycházet cca co 5 dní, tedy alespoň dokud mi nedojdou předepsané kapitoly. ;)

Enjoy!


„Nialle, já nikam nechci.“

„Proč ne, Em? Bude to sranda. Zayn tam bude taky.“

Zarazila jsem se. Zayn je docela hot.

„To je mi jedno. Harry tam má být taky.“

„Prosím…prosííííííím…“

Neměla jsem náladu na žádnou party. A už vůbec ne na party, kde byl i Harry Styles. Chtěla jsem dokončit Niallův úkol do dějepisu, umýt si vlasy a dodívat se na můj nejoblíbenější seriál Liberty Heights. Je mi 17, nejsem dost stará na to, abych pila nebo dělala něco vzdáleně zajímavého. Nemluvě o tom, že jsem poctivý student a v pondělí mám dva testy. Nebyl žádný čas na party.

Další věc, které jsem si mým periferním vidění všimla, byly blonďaté vlasy. Niall naklonil svou hlavu dolů, až si ji konečně položil do mého klínu a otočil se, aby se na mě zezdola mohl podívat. Tohle gesto si většinou schovával, když po mně něco chtěl. Díky tomu, že jsme nejlepší přátelé už od narození, si mohl takovou lacinost dovolit, aniž bych si z něj dělala srandu.

„Budu ti velkým dlužníkem,“ řekl a vystrčil spodní ret.

Podívala jsem se na něj a pokroutila hlavou. Zvedla jsem blok, do kterého jsem psala, dokud mi nepoložil hlavu do klína.

„Už tak mi dost dlužíš, píšu ti úkol.“

Pokrčil obočí.

„Opravdu? Do čeho?“

„Dějepis,“ odpověděla jsem a položila blok zpátky na koleno, bylo mi úplně jedno, že jsem ho tak bouchla do obličeje.

Cítila jsem jeho pohled na mém obličeji. Slyšela jsem jeho myšlenky. Niall nikdy nic nedokázal udržet v tajnosti. I tak jsem ho ignorovala. Po chvilce, co jsem se mu nevěnovala, jsem ucítila, jak se nahnul a poklepal mi na holé rameno. Přesunula jsem můj pohled na něj. Usmál se takovým tím způsobem, jako to dělá kočka Šklíba.

„Prosím?“

Povzdechla jsem si.

„Nialle-“

Rychle se posadil a přerušil mě dřív, než jsem ho znova stačila odmítnout. Posadil se na svá kolena.

„No tak, je to oslava k vydání CD. Tam prostě musíš být. Vždycky jsi všude byla!“

Rok zpátky Niall udělal něco, čím jsem si nikdy nebyla jistá. Zkusil X-Factor a dostal se tam. Potom, co ho odmítli jako sólového zpěváka, ho dal Simon Cowell do skupiny s dalšími čtyřmi kluky. Liam Payne, Louis Tomlinson, Zayn Malik a Harry Styles. Vedli si dobře, dostali se až do finále, dokud neprohráli s někým, jehož jméno si už ani nepamatuju.

Simon je ujistil, že se o ně postará. Protože to nebyl žádný idiot. Každý s troškou rozumu mohl vidět, co se dělo. Holky…strašně moc holek…všechny ty holky. Vždy. Všude.

A tak je odvezl do Londýna. A tam nahráli CD. CD, které teď bylo asi nejvíce očekávané v Evropě po tom, co vydali písničku, kterou nemůžu dostat z hlavy, ať se snažím, jak se snažím.

Niallův život se kompletně změnil.

Můj ne.

Až na pár občasných zvědavých fanynek, které si dohledaly můj Instagram, jsem prakticky neexistovala a vůbec mi to nevadilo.

Slýchávala jsem Niallův hlas už od té doby, co si uvědomil, že má nějaké hudební nadání. Naše maminky byly nejlepší kamarádky, narodili jsme se dva týdny po sobě. Já jsem byla ta starší, což jsem mu neustále připomínala.

Byl talentovaný, zasloužil si to. Jenom jsem si prostě nebyla jistá, jestli toho chci být úplně součástí.

Není to tak, že bych byla zatrpklá nebo bych mu záviděla. Jde jenom o to, že u mě není k nalezení žádný talent, o kterém by se dalo mluvit. Bylo mi souzeno stát se úřednicí v RSA nebo kuchařkou ve školní jídelně. Jinak řečeno, můj život bude nudný. A ani jsem se mému osudu nijak nesnažila uniknout.

Niall měl teď spoustu nových přátel. Lidi z branže, kteří ho mohli brát na různá místa. Ale on se i tak snažil udržet naše přátelství naživu. Psal si se mnou celou dobu, co byl v bootcampu. Volal mi před každičkým vystoupením, abych mu mohla říct, že je blbec a že nemá na to, aby zpíval na pódiu před lidmi. Bylo to divné. Ale takové prostě bylo naše přátelství.

A teď byl na pár týdnů doma, než pojede na celosvětové turné, jinak bych ho neviděla celé měsíce.

Bude mi opravdu chybět. I když bych mu to nikdy neřekla.

Po chvilce jsem si povzdechla.

„Nenecháš mě být, dokud nebudu souhlasit, že?“

Niall chvíli přemýšlel a pak pokroutil hlavou.

„Nope.“

Podívala jsem se na blok na mém koleni a pokrčila rameny. I když bych jindy opravdu trvala na tom, že nejprve musím dodělat úkoly, chtěla jsem už opravdu vypadnout z domu. Mí rodiče se hádali častěji než kdy dřív a opravdu jsem tu nechtěla zůstat a poslouchat další jejich hádku.

Za normálních podmínek by se mi rodiče vysmáli, kdybych jim řekla, že chci jet na víkend na výletdo Londýna, když jsem měla jít k tomu všemu v pondělí do školy. A fakt, že mi bylo jen 17, tomu nepomáhal. Ale Niall byl pro ně jako syn, kterého nikdy neměli. Milovali ho. Vlastně, kdykoliv jsem někam chtěla jít, stačilo říct, že Niall jde taky a vždy mi to dovolili.

Podívala jsem se na něj a povzdechla si.

„Fajn.“

Niall vyskočil na své nohy a oslavoval svůj triumf. Naklonil se a políbil mě na líčko.

„Běž si zabalit tašku… Odcházíme za 30 minut!“

------------------------

„Kečup, tabasco, Cholula*, vajíčka, kuře, rýže…pivo. Samozřejmě, že potřebuje pivo.“ Obličej mi ošlehl chladný vzduch, když se lednička s bouchnutím zavřela. Hodila jsem blok na linku a pokračovala ve psaní nákupního seznamu. Byl už dlouhý přes dvě stránky. Dvě stránky ničeho jiného než jídla.

Znuděně jsem odfoukla okraj mojí hnědé ofiny pryč z obličeje a podívala se do letáku na pivo. Niall určitě bude chtít hodně piva. Pokud by nezabíralo víc jak polovinu ledničky, stěžoval by si, že ho nemá dost.

Vzhlédla jsem, když vešel do kuchyně. Měl na sobě volné sportovní kraťasy, tílko a sportovní boty. Kdyby neměl namířeno do tělocvičny, dělala bych si z něj prdel, že se snaží ukázat svaly, které nemá.

Podal mi složku, kterou dohromady držela gumička. Byly tam věci seřazené v tabulce podle toho, o co se jednalo. Jídlo, Oblečení, Nezbytnosti a Kraviny. Část s Kravinami byla vždy přeplněná víc než cokoli jiného. Dokonce i než Jídlo, což bylo něco speciálního, protože jestli existovalo něco, co Niall dělal rád, bylo to jezení.

„To je za posledních několik měsíců,“ řekl ospale, jeho irský akcent prostupoval každou slabikou.

Položila jsem to k mé tašce, abych na to nezapomněla. Poškrábala jsem se na hlavě a uhladila si můj culík, když jsem ucítila hrbolky.

„Ještě než pošlu Elsu, potřebuješ koupit ještě něco?“

Elsa byla Niallova uklízečka. Drobná, hispánská, postarší žena, která dokázala být tak tichá, že jste někdy ani nevěděli, že se nachází někde poblíž. Jediný důkaz její přítomnosti v domě, byla lehká vůně čistících prostředků, která zůstala ve vzduchu, když něco uklidila. Niall tu vůni nesnášel, takže nepřetržitě zapaloval svíčky a otevíral okna, které jsem stejně později musela zavřít já, aby jeho účet za energie nebyl do nebe volající, když se topení zapínalo každých deset minut.

Niall pokroutil hlavou.

„Kondomy?“ Když jsem znechuceně zkroutila obličej, vybuchl smíchy a položil mi ruce na ramena. „Dělám si srandu, Em… Dělám si srandu.“

Podívala jsem se na něj pochybovačným pohledem a vrátila jsem se zpět k mému bloku.

„Musíš si vybrat barvu, kterou chceš natřít pracovnu.“

Pokrčil nos a protočil své modré oči, pozvedl pivo, které držel, ke svým růžovým rtům a naklonil ho.

„Říkal jsem ti…ty rozhodni,“ řekl potom, co si trošku upil.

Znovu jsem pokroutila hlavou, oči jsem stále upírala na seznam přede mnou.

„Já to vybírat nebudu,“ odpověděla jsem neutrálním hlasem.

„Proč ne?“ zeptal se, když vyhodil zmuchlaný kousek papíru do vzduchu a chytil ho.

„Protože já něco vyberu a tobě se to nebude líbit a budeme to muset přemalovat.“

„Ne, dokud to nebude růžová nebo tak něco…“

„Nechala jsem tu vzorníky. Rozhodni se a dej mi vědět. Do čtvrtku, prosím?“

Zabručel a znovu si upil.

„Fajn.“

Trochu jsem poskočila, když přední dveře třískly.

„Nialleeeeeeeeeeeeeee…“ Ten hlas znám. Hluboký, nekonečně britský a chraplavý, což jasně značilo, že se zrovna vyvalil z postele.

Niall stáhl obočí, když si všiml, že jsem poskočila. Přistoupil ke mně, úplně ignoroval fakt, že ho někdo v domě sháněl.

„V pohodě?“

Přikývla jsem.

„Jo… Jenom-“

„Víš, že je docela dobře, že je tenhle dům tak malý… Jinak bych přišel o hlas, kdybych na tebe měl furt křičet. A jak bychom potom dopadli? Fanynky by byly v koncích…“

Niall na mě vrhl ustaraný pohled a potom se otočil na Harryho a znechuceně pokroutil hlavou.

„Většinou jsem v kuchyni… Nedělej, že to nevíš.“

Harry ke mně přešel, roztáhl své paže a přitáhl si mě na hruď.

„Em, cítím se, jako kdybych tě neviděl týden!“

Mé oči se setkaly s Niallovými přes Harryho rameno. Věděla jsem, že Niall dokázal vycítit mou podrážděnost, i když ji nemohl vidět.

„A někdy to uteče moc rychle,“ zamumlala jsem.

Harry Styles byl jedním z lidí, které měl každý rád. Byl zábavný, milý a veselý.

A neskutečně mě sral.

Ode dne, kdy jsem ho potkala.

A on to věděl.

Odstoupila jsem od něj a přešla k mému bloku. Cítila jsem jeho oči na mně. Zavrtávaly se mi do hlavy, zatímco vymýšlel všechny způsoby, jak mě vytočit. Okamžitě jsem poznala, že je v náladě, kdy mě prostě nenechá být.

Harry se lokty opřel o linku blízko mě a nadechl se.

„Vypadáš docela bledě… Jsi si jistá, že jíš hodně vitamínu D?“

Podrážděně jsem si povzdechla.

„Ne.“

Harry pokrčil rameny.

„Piješ dost vody?“

Zamrkala jsem. Myslím, že ani moje máma se mě neptala na takové otázky. Otevřela jsem pusu, abych mu odpověděla, ale on se najednou odrazil od linky a rozhlédl se okolo.

„Kde je moje holčička? Vím, že tu je.“

Zírala jsem na něj. Bylo to jako mluvit k šestiletému dítěti s ADD. Ukázala jsem na Niallovu zadní terasu.

„Hraje si s Frankem vzadu.“

Jeho obličej se rozzářil nadšením. Slyšela jsem, jak jeho žabky narazily do podlahy v kuchyni, když lehce poskočil.

„Ha…budu hned zpátky.“

Podívala jsem se zpátky dolů na můj blok, když odešel. Cítila jsem Niallovu ruku na loktu.

„Hej… Jsi v pohodě?“ zeptal se hlasem, ve kterém jasně byla vyrytá obava.

Přikývla jsem.

„Jsem v pohodě.“

Uslyšela jsem vysoko posazený výkřik, který mi vysílal chvění dolů do páteře a potom Harry vešel zpět s blonďatým, čtyřletým uzlíčkem radosti, Lucy, otočeným vzhůru nohama v jeho náruči. Její sukně ji visela přes hlavu, když radostně křičela. Niallův černý labradorský retrívr Frank se vecpal za něj, vypadal extrémně zmateně, proč Harry vzal pryč jeho kamarádku.

„Hawwwyyyyyyyyyy…“ zakřičela Lucy.

Harry se zasmál.

„Jak zní to kouzelné slovíčko?“ peskoval ji.

Lucy se zahihňala.

„Plosím…“ zalapala po dechu.

Harry ji otočil zpět s „WHOOP!“ a posadil ji na linku před ním. Potáhl za její tričko, aby ho stáhl dolů.

„Jak se má moje holčička?“

Lucy se na něj zakřenila a potom se přes jeho rameno podívala na mě.

„Vodu, maminko?“ zeptala se. Přikývla jsem a přešla k Niallově kredenci a vytáhla skleničku.

Bohužel, má dcera nesdílela mou nechuť k Harrymu. Byl její nejlepší kamarád. Shledala jsem to vtipné, že si Harry tak rozuměl s čtyřletým dítětem, ale nemohla jsem popřít fakt, že pohled na ty dva spolu byl roztomilý, i když mě to docela znervózňovalo.

Harry byl k ní ohleduplný. Kupoval jí dárky, ale nic moc extravagantního. A dával si sakramentský pozor, aby z ní vyrostlo nejchytřejší dítě na planetě. Koupil knížky, aby jí večer mohl číst, když jsme s nimi byli na tour. Žádné klasické knížky pro děti od Dr. Seusse. Četl jí skutečnou literaturu. Básně a krátké příběhy, o kterých nevím, že bych je třeba četla, dokud jsem nebyla na střední. Ač jsem to nerada přiznávala, jenom díky němu znala abecedu a uměla napočítat do sta dřív, než jí byly tři.

Harry byl její nejoblíbenější člověk na celém světě. Úsměv, který se jí rozlil v obličeji vždy, když byl s ní, byl nepochybný. A nemohla jsem to vzít ani jednomu z nich, ač jsem si myslela, jak nebezpečné to je.

Harry se nahnul a polechtal ji na bříšku, načež se ona začala hihňat.

„Vodu? Zeptal jsem se tě, jak ses měla…“

„Dostala jsem…“ přestala mluvit, protože si nebyla jistá správným slovem, a podívala se na Nialla.

„Medvídka,“ odpověděl bez zaváhání.

„Od Nialla…“ dokončila to.

„Opravdu? Pojmenovala jsi ho?“

Podala jsem mé dceři vodu.

„Tady máš, zlato.“

Harry pomohl Lucy se napít, aniž by se polila.

„Zpomal, Diz… Neuteče ti to,“ varoval ji.

Diz byla zkratka od Dizzy**. Niall jí dal tuhle přezdívku, když jí bylo dva a půl a byli jsme dlouho do noci ve studiu. Celých dvacet minut strávila pobíháním dokola do rytmu Midnight Memories, dokud nespadla, nebouchla se hlavou o konferenční stolek a skončila v nemocnici. Všichni jsme se celý večer zotavovávali z infarktů, zatímco Lucy se celou dobu smála.

Lucy ho nechala, aby jí skleničku odtáhl od rtů, když polkla. Harry ji potom podal zpět Niallovi.

„Co bys řekla na to…že bychom dneska šli do zoo?“

Lucy vyjekla radostí, ale já její radost utnula pokroucením hlavy.

„Harry… To nemůžeš,“ varovala jsem ho.

Harry se otočil, aby se na mě mohl podívat.

„Proč ne? Dneska mám volno. Nemám nic na práci. Navíc… Chtěl jsem ji učit o zvířatech.“

Zírala jsem na něj. Měla bych na takové návrhy od něj být už zvyklá. Ale vždy mě zasáhl divný pocit, když představil svůj denní plán.

„Ví toho o zvířatech dost. Přepadnou vás fanoušci,“ protestovala jsem.

„Vezmu si klobouk,“ odsekl.

Protočila jsem oči. Někdy, když on a Niall odmítali připustit, že jsou celebrity, mě to naštvalo.

„Harry Styles v klobouku… To není zrovna převlek. Navíc… Já jít nemůžu. Mám moc práce.“

Harry pokrčil rameny.

„Tak… Ji vezmu já. Niall může jít taky.“

Podívala jsem se na něj, začala jsem panikařit při myšlence, jak ty dva přepadnou stovky fanoušků, zatímco moje dcera bude odsunuta do výběhu pro tygry.

„Oh, jasně… Vy dva spolu. Nikdo si toho nevšimne.“

Niall pokrčil rameny.

„Klidně bych šel do zoo. Můžu si na sebe dát klobouk…můžeme s námi vzít Dalea. Navíc, kdo by ksakru čekal, že půjdeme v úterý odpoledne do zoo?“

Podívala jsem se mezi ně. Většinou Niall se mnou v těchto situacích souhlasil. Bezpečí Lucy bylo jeho prioritou. A Harryho taky.

Ráda bych s nimi argumentovala, ale zdá se, že nejsou se scénářem Tygří výběh nijak obeznámeni, což mé obavy lehce zmírnilo.

Konečně jsem mávla rukou.

„Fajn. Alespoň teda myslím. Stejně potřebuje oběd.“

Lucy natěšeně zatleskala a znovu zakřičela, když ji Harry zvedl a přehodil si ji přes rameno jako pytel brambor a vyběhl z kuchyně.

„Pozvrací se-“ křičela jsem za ním, ale přestala jsem, když jsem si uvědomila, že mě vlastně neposlouchá. Niall se opět začal věnovat svému pivu, když jsme oba slyšeli klapnout dveře. Vrhla jsem na něj rychlý pohled. „Myslela jsem, že jdeš taky.“

„Jdu. Stejně neodejdeme další hodinu nebo tak. Víš, jaký je. Nejspíš ji vzal ven, aby s ní mohl běhat přes postřikovače.“

Zasmála jsem se, nehledě na mé obavy. Niall ke mně přešel.

„Takže teď…když jsme sami…mi můžeš říct, co tě trápí.“

Nesnášela jsem, že mě tak znal. Nerada jsem o něčem mluvila. O čemkoliv. A už vůbec ne o mých pocitech. A ta nejhorší věc byla, že to Niall věděl a nezajímalo ho to.

„Nic… Jsem v pohodě,“ odpověděla jsem konečně se snahou, aby se můj hlas netřásl.

Niall se opřel o lokty a podíval se na mě – jeho obočí se trochu stáhlo.

„Nejsem idiot, Em…“ odpověděl jednoduše.

Zavřela jsem pusu. Já, Emily Grangerová, jsem taková nebyla. Nervózní, napjatá, úzkostlivá osoba. Ale od té doby, co se Lucy narodila, cítila jsem se, jako kdyby se mé základy otřásaly. Drobily se. A děsilo mě to.

„Já nevím,“ zašeptala jsem nakonec.

O chvilku později jsem cítila, jak Niallova ruka stiskla tu mou. Stál vedle mě a vtiskl mi pusu na spánek.

Niall byl dobrý v takových maličkostech. Nebude mě nutit o tom mluvit, to jsem věděla moc dobře. Jen mi dával vědět, že je tu pro mě.

Slyšela jsem, jak si někdo odkašlal. Hlasitě.

Harry stál ve dveřích do kuchyně s Lucy na rukou. Jeho samolibý výraz ve tváři, když se na nás usmál, mě nutil mu dát pěstí do krku a možná bych to i udělala, kdyby nedržel mou dceru.

„Můžeme jít, kámo?“ zeptal se.

Niall přikývl a nešikovně se poškrábal na hlavě.

„Jo. Musím si ještě vzít něco na hlavu.“ Polechtal Lucy na bříšku, když prošel kolem Harryho. Zahihňala se a odklonila se od něj pryč.

Když už byl Niall z doslechu, Harry se na mě podíval.

„Vy dva, uh…se k sobě docela máte…“

Pokroutila jsem hlavou a ignorovala ho. Ale jako vždy, Harry to tak nenechal.

„Konečně jste se posunuli a políbili se?“

Vzhlédla jsem a už jsem byla připravená na něj začít křičet. Ale Lucy mu něco šeptala do ucha a jeho výraz ve tváři, když ji poslouchal, jako kdyby byla ta jediná věc v bezprostřední blízkosti, mě dokázal zastavit.

Uslyšela jsem, jak se Niall vrátil do haly. Nasadil si na hlavu černou kšiltovku Yankees a věnoval mi rychlý pohled.

„Mimochodem…líbí se mi tmavě šedá. Podle Hematitu na štítku,“ řekl před tím, než se sklonil a dal mi pusu na líčko.

Usmála jsem se a naznačila rty „Děkuju“.

Když odešli, zavřela jsem dveře a opřela se o jejich rám.

------------------------

Nesnáším vaření.

Vyhýbala jsem se mu za každou cenu.

Naštěstí mé výnosné zaměstnání mi dovolovalo kupovat donášku ve většině případů. Což děsilo Harryho v nevídané míře. Představa, že Lucy jí i něco jiného než 100% organické a nezkažené jídlo, mu byla cizí.

Trval na tom, že nám uvaří, když byl u nás. A když nebyl, zařídil, aby k nám přišlo jídlo z jeho oblíbené organické restaurace.

Oh, kdybych jenom byla celosvětová pop star s více než šesti příjmy.

Otevřela jsem ledničku v mém domě a povzdechla si. Zdá se, že dodávka už tu byla, když lednice byla naplněná všemi věcmi. Elsa je musela pustit dovnitř. Stála jsem na špičkách. Kuře, rýže, kapusta… obvyklé komponenty. Nic v té ledničce nemělo jinou barvu než zelenou, hnědou a bílou. Zavřela jsem ledničku a překřížila ruce.

Má představa, že bych si dala makaróny se sýrem a colou a u toho se dívala na televizi, byla rozdrcena na padrť.

Podívala jsem se na složku, kterou jsem dříve dostala, a přešla k ní. Pokud se nemůžu najíst, tak alespoň můžu něco udělat.

Vytáhla jsem můj notebook a dala ho na kuchyňský stůl. Zatímco se načítal, dala jsem se do hledání čehokoliv nezdravého. Musela jsem se spokojit s organickým burákovým máslem a tortillovými chipsy.

Vytáhla jsem první štos Niallových účtenek a začala jsem všechno vypisovat do tabulek.

Jakmile se Niall a kluci stali slavnými, bylo jasné, že si nezvládne všechno zorganizovat. Byl zavalený mnohými požadavky od mnoha lidí. Už jsem přestala počítat, kolikrát se Niallovi stalo, že se vrátil z dlouhého tour a světla, voda nebo televize nešly, protože nezaplatil účty.

Když se vrátil domů během první přestávky Up All Night tour před tím, než jeli poprvé do Ameriky, jsem zjistila, že čekám Lucy.

To bylo poprvé a naposledy, co mě Niall nemusel nutit mluvit o mých pocitech. Byla jsem vyděšená. Strach z výchovy dítěte mnou prostoupil jako kulka. Už ani nevím, kolikrát jsem se před ním zhroutila.

Právě tehdy mi nabídl místo jeho osobní asistentky. Platil mi štědrý plat a ujistil se, že je o mně a moje miminko postaráno.

Nebyla jsem žádný blázen. Práci jsem přijala. Sbalila jsem si věci a přestěhovala se do Londýna. Zůstala jsem s ním na pár týdnů, dokud jsem si nenašla něco vlastního.

A tak to taky zůstalo. Starala jsem se o Nialla na tour i mimo něj. Někdy jsem jela s ním, někdy jsem zůstala doma. Záleželo převážně na tom, jak nostalgický Niall byl. A to, že byla Lucy s námi, mu pomohlo s faktem, že není doma.

Slyšela jsem, jak přední dveře třískly, tak jsem zvedla pohled ze skoro úplně plné tabulky. Až potom jsem si uvědomila, že venku už je tma.

Harry vešel se spící Lucy v náručí. Přiložil si prst ke rtům, když jsem se na něj podívala, a ukázal na její pokoj. Stoupla jsem si od stolu a následovala ho. Asi bych na něj měla být naštvaná, že byli venku tak dlouho. Ale abych řekla pravdu, věřila jsem mu s ní. Možná víc než komukoliv jinému. Dokonce ani Niallovi jsem takhle nevěřila. I když bych to asi neměla dělat.

Harry by nikdy nedopustil, aby se Lucy něco stalo. Vždy mu šlo jen o to, aby se měla dobře. Nemohla jsem ani říct, že já jsem byla tak starostlivá jako on a to jsem její matka.

Sledovala jsem, jak ji položil do její malinké postýlky pokryté plyšáky. Trochu se promrvila, ale neprobudila se. Sundal jí boty a přikryl ji jednou z dek, pak se natáhl a ztlumil světlo, co nejvíc to šlo tak, aby nebyla úplná tma. A potom se sklonil dolů a měkce ji políbil do jejích blonďatých kudrlinek.

Sledovala jsem, jak nechal svou ruku na její hlavě. Jako kdyby ji skrze svůj dotek ve spánku uklidňoval. Ať dělal cokoliv, zdálo se, že to fungovalo. Když byl doma nebo když jsme byli na tour a on byl zrovna okolo, aby to mohl udělat, spala v klidu celou noc. Když byl pryč nebo to zrovna nemohl udělat, občas se vzbudila se strašnými nočními můrami.

Oddělal ruku z její hlavy a otočil se k odchodu, přičemž nechal dveře pootevřené. Slyšela jsem, že mě následuje zpátky do kuchyně. Okamžitě jsem přešla ke spíži a vytáhla krabičku zeleného čaje. Voda už se dávno ohřívala na sporáku.

Opřel své dlouhé tělo o linku a překřížil jeden kotník přes druhý během toho, když mě sledoval, jak vytahuju dva hrnky a dala jsem do nich sáčky čaje. Harry do své vyhublé postavy vyrostl. Ten neohrabaný teenager s poddajnými kudrlinkami a volnými kalhoty byl pryč. Nahradil ho Harry Styles z One Direction. A Harry Styles byl ztělesněním vysokého temného krasavce. Z poddajných kudrlinek se stala kštice vlasů, kterou fanynky milovaly. A volné kalhoty, které nosil, když si nebyl jistý svým tělem, byly nahrazeny nejužšími džíny na světě. Ty ukazovaly nespočet hodin, které strávil v tělocvičně.

Podívala jsem se na něj.

„Mám se vůbec ptát, co vás zdrželo?“

Zastrčil ruce do kapes a pokrčil rameny.

„Mluvil jsem o exotických ptácích dýl, než bylo v plánu.“ Když jsem po něm střelila pohledem, který jasně říkal „WTF?“, odfrkl si a pokroutil hlavou. „Museli jsme odejít ze zoo, protože si nás všimli. Tak jsem navrhl film. V kině byl Disney fest a jí se to strašně líbilo. Tobě nepřišla moje zpráva?“

Mrkla jsem na můj mobil, který byl už dlouho v tichém režimu, abych vůbec mohla něco udělat. Všimla jsem si Harryho jména, pod nímž bylo napsáno HLASOVÁ ZPRÁVA. Pokroutila jsem hlavou.

„Zdá se, že jsem to trošku propásla.“

„Myslel jsem si, že potřebuješ trošku času, abys mohla pracovat. A byla to navíc docela výhra, protože Niall si stěžoval celou dobu.“

Nemohla jsem si pomoct a zasmála jsem se. Niall nebyl zrovna velký fanoušek Disney filmů. Obzvláště těch s princeznami. I když to byly Lucyiny oblíbené.

Harry pozvedl obočí.

„Jsem šokovaný, žes neposlala armádu, aby mě našla.“

Střelila jsem po něm pohledem a přešla k vařící konvici s vodou. Vypnula jsem hořák a nalila jsem vodu do dvou hrnků, než jsem mu jeden podala. Nahnul se a vzal si hrnek ode mě.

„Díky.“

Otočila jsem se, abych dala konvici do dřezu, a pak jsem se zase podívala na něj.

„Tys řekl Else, aby vyhodila všechno nezdravé jídlo?“

Upil trošku čaje, přičemž udělal grimasu, když se mu horká voda dostala do pusy. Přikývl.

„Jo.“

„Uniklo mi snad tvoje stěhování sem a začátek tvého rozhodování o tom, co jím?“

„Už jsme o tomhle oba mluvili s Lucy. Mohla bys začít jíst líp.“

„To měl být vtip?“

„Ne, to jsem ti já řekl, že bys mohla jíst lépe.“

„Mám ráda makaróny se sýrem.“

„Nechápu proč. Leda by ti nevadilo chodit na záchod každých deset minut.“

„Možná to se děje právě tobě.“

„Jestli se tím snažíš říct, že se ti to nestává, tak lžeš.“

Vydala jsem ze sebe frustrovaný povzdech.

„Fajn. Makaróny se sýrem ještě oželím. Ale nech mou colu na pokoji.“

Harry zakroutil hlavou.

„Nic neslibuju.“ Skrčil obočí. „To je burákové máslo a tortillové chipsy?“

Koukla jsem se na stůl, kde byly obě věci vystavené, a pak zpátky na něj.

„To se stane, když mi vyhodíš moje jídlo!“

„Nejsi znovu těhotná, že ne?“

Střelila jsem po něm pohledem a pokroutila hlavou.

Věci se mezi mnou a Harrym změnily v průběhu let. Nejspíše převážně díky tomu, že jsme dospěli. Stále jsme měli protikladný vztah, ale usadili jsme se v bodu, kdy oceníme jeden druhého v nějakém malém měřítku. Pořád byl divný, ale za to byl méně pomatený. Na někoho, kdo byl focen na každém kroku posledních pět let a o kom bylo řečeno spoustu nepravdivých věcí v médiích, musel být snad tím nejrozumnějším a nejuvážlivějším člověkem, kterého jsem znala. A pořád byl velmi štědrý, což je něco, co jsem o něm věděla, i když mě příšerně sral. Byl teď prostě klidnější a více introspektivní.

Z nějakého důvodu jsme se s ostatními kolem nás chovali jinak. Asi to má co dočinění se starými zvyky a očekávání ostatních, že se prostě budeme chovat jistým způsobem, ale Harry a já jsme byli skoro přátelé, ten druh přátel, kteří se sem tam s lehkostí urážejí - když jsme spolu sami versus když jsme s ostatními.

Podíval se dolů na čaj ve svém hrnku.

„To je z Whole Foods?“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Z tama by to bylo moc drahé.“

Zašklebil se.

„Říká holka, která žije ve středu Londýna v domě o velikosti menšího fotbalového hřiště.“

„Ráda dávám pozor, za co utrácím.“

„Jsem pro šetrnost… Jsem taky ale pro poctivou chuť čaje.“

Zakroutila jsem hlavou a otočila se zpět k mé tašce. Vytáhla jsem z ní malé desky a položila je na linku. Pořádně jsem do nich strčila a sledovala, jak dojely až k Harrymu. Natáhl se pro ně a podíval se na mě.

Harry přišel o svou osobní asistentku kvůli mateřství. Byl více než ochotný nechat si ji jako zaměstnankyni, dokud nepřišel domů a celé jeho přízemí bylo zaplavené, protože nechala zapnuté postřikovače. Samozřejmě se hojně omlouvala a potom došli ke společnému rozhodnutí, že bude lepší, když se teď bude soustředit jen na svou rodinu.

Harry mě prosil. Doslova a do písmene mě prosil na kolenou, s rukama dohromady lezl po podlaze ve své šatně ve Phoenixu, v Arizoně, a žádal mě, ať mu pomůžu. Přísahal, že to bude jen na pár týdnů. To bylo před osmi měsíci. Myslím si, že ani nikdy nezavolal do nějaké agentury, natož aby s někým udělal pohovor.

Abych řekla pravdu, nevadilo mi pro něj pracovat. Harry byl, co se organizace týkalo, mnohem jednodušší než Niall. Díky tomu, že je Harry takový minimalista, neměla jsem skoro co dělat. Rád si rezervoval večeře sám a domlouval si všechna vyšetření a trval na tom, že si všechny účty bude platit sám online. Jediné, co jsem měla na práci, bylo se ujistit, že je jeho dům připraven na jeho návrat z tour. Což bylo více než jednoduché. Naplnit ledničku vodou, kapustou a nějakým hummusem a on už se postaral o zbytek, když se probral ze svého 48 hodinového spánku.

Rukou jsem mávla ke složce.

„Tohle je hotové. Ujisti se, že jak příští týden odjedeš, budeš to udržovat. O hodně mi to usnadňuje život, když správce daní přijde.“

Harry přikývl.

„Jasně. Mimochodem, díky…za nové spotřebiče, které jsem nepotřeboval.“

Během posledního tourování jsem byla v jeho úplně novém domě a všimla jsem si, že ani jeden spotřebič spolu neladil. Varoval mě, ať to nedělám. Že prý se o to postará, jakmile dorazí zpátky domů. Ale já to prostě nemohla vydržet. Černá lednička, myčka z nerezové oceli a bílý sporák. Dohánělo mě to k šílenství. Vůbec jsem ani nechápala, proč by si vůbec měl kupovat dům s takovými obludami v kuchyni.

„Potřeboval jsi je. Jsou nejlepší, jaké můžeš sehnat. Nechápu teda, proč si stěžuješ.“

„Protože to já jsem si je chtěl vybrat.“

„A ty by sis snad vybral jiné?“

„To není pointa.“

„To je v pohodě, nemusíš přiznávat, že jsem vybrala přesně to, co bys vybral ty…“

Pokroutil hlavou a položil svůj prázdný hrnek do dřezu.

„Máš padáka.“

Odfrkla jsem si.

„To už je tento týden potřetí, cos mi dal padáka.“

Přikývl.

„Já vím. Možná tě jednoho dne budu následovat.“ Vzal si složku, kterou jsem mu dala, a otočil se k odchodu. „Oh…“ řekl, když se otočil zpět, „Diz se mě zeptala, jestli nemůže jít zítra do studia. Prý má s Louim něco důležitého k prodiskutování.“

Stáhla jsem obočí.

„Co to asi tak může být?“

Harry zadržel říhnutí a pokrčil rameny, když si položil ruku na břicho.

„Ať je to cokoliv, je to přísně tajné…“ Zvedl ruku ve znaku rozloučení, načež se otočil, aby odešel z mého domu. Za chvíli jsem slyšela dveře klapnout.

------------------------

Otevřela jsem dveře do studia a podívala se dolů. Sledovala jsem, jak se Lucyiny nohy s malinkatými Converskami protlačily skrze ně. Jedna věc, kterou jste o mé dceři nemohli popřít, byla, že nikoho nikdy nenechala ji předběhnout. Ani mě.

Položila jsem jí ruku na rameno a ukázala jsem na dveře označené ČTYŘI. Tahala s sebou toho medvěda, kterého jí dal Niall.

Zatlačila jsem do dveří, aby se otevřely, zrovna když hlasitá hudba z repráků přestala hrát. Niall se otočil na židli, aby na nás viděl, jeho rysy hned změkly díky obrovskému úsměvu.

„DIZ!!!“ vykřikl, když se k němu rozběhla. To bylo dnes poprvé, co jsem ji viděla k něčemu běžet. Zakroutila jsem hlavou.

„Nedokázala jsem ji přinutit, aby si dneska s čímkoliv pohnula… Ale jenom tě uvidí a už k tobě běží.“

Niall ji zvedl a zahltil pusami, což ji přinutilo se smát.

„Většina žen utíká, když mě vidí… Jsem na to zvyklý.“

Protočila jsem oči. Louis se natáhl po mé tašce a sundal mi ji z ramene.

„Vezmu to, love.“ Položil ji na pohovku a dal si ruce na boky. Kývl směrem k Lucy. „Slyšel jsem, že se mnou chce o něčem mluvit.“

Přikývla jsem.

„Nechce mi vůbec říct, co to je… Takže to je asi něco velmi důležitého.“

Nedávno bylo oznámeno, že Louis bude mít dítě. Věděla jsem, že Lucy nechápe, co to znamená a že ať už chtěla mluvit o čemkoliv, nemělo to s tímhle nic společného. Ale od toho oznámení se mnou mluvil více než obvykle. Bylo mi jasné, že se obával nebo měl dokonce strach. Louis byl ve skupině ten pařič, vždy byl v klubu a bavil se. A taky mi bylo jasné, že prožíval těžké časy, ladil tento život s rolí otce. Také se chtěl něco dozvědět o otci Lucy.

Její otec byl pro ně pro všechny velká neznámá. Nemluvila jsem o něm. Nikdy. Ani s Niallem. Věděla jsem, že to Nialla dohání k šílenství. Neměli jsme mezi sebou žádná tajemství a fakt, že jsem mu prakticky nic neřekla o muži, jež zplodil světlo mého života, ho neskutečně štval, i když to nikdy nepřiznal. Když se Lucy narodila, nechala jsem kolonku s otcem nevyplněnou. Pokud by mělo být po mém, on by se nikdy nedozvěděl o ní a ona o něm. Může to být nezodpovědné, ale uvědomila jsem si, že Niall a Harry a ostatní kluci byli dostatečným mužským zastoupením v jejím životě, že její otec nebyl vlastně ani potřeba.

Věděla jsem, že se Louis chce ptát na podrobné otázky, ale nechtěl to udělat, když s námi byli i ostatní kluci. Ucítila jsem jeho ruku na zádech, načež druhou rukou ukázal k tiššímu rohu. Jakmile jsme byli z doslechu, odkašlal si.

„Pokud máš dneska večer čas…rád bych…teda pokud ti to nebude vadit a pokud to nebude vadit Lucy nebo tak něco…“ Znovu se nadechl. „Mohl bych přijít a popovídat si s tebou? Chci říct, že bych ne-“

„Loui…“ přerušila jsem ho, uklidňující úsměv se mi rozlil na tváři. „Můžeš přijít kdykoliv chceš. Lucy tě miluje a nikdy jí nevadí, když jsi u nás.“

Usmál se, byl to úsměv plný úlevy. Šlo vidět, že je opravdu nervózní.

„Díky. Co takhle o půl osmé?“

Přikývla jsem.

„To by bylo super. Většinou chodí do postele kolem osmé, tak s tebou může ještě nějakou dobu být a potom si můžeme promluvit.“

Úlevně si oddechl.

„Díky, Em.“

„Žádný problém.“

------------------------

Zvonek na mých dveřích zazvonil přesně o půl osmé. Louis většinou nebyl tak dochvilný, takže jsem mohla jasně říct, že naši budoucí konverzaci bere vážně. Pořád nevím, o čem s ním předtím Lucy mluvila, ale nijak mě to neobtěžovalo. Věděla jsem, že to stejně nějak zjistím. Pustila jsem Louiho dovnitř, věnovala jsem mu ještě rychlé objetí, než se otočil k Lucy a zvedl ji ze země. Usmála se. „Maminko, Lou řekl, že se můžu jít podívat na miminko.“ Podívala jsem se na Louiho s povytaženým obočím. Pokrčil rameny. „Zkusil jsem jí vysvětlit, o co jde. Ale nevím, jestli to úplně pochopila.“

Louis strávil následující půl hodinu s Lucy. Nechala jsem je o samotě. Chtěla jsem, aby věděl, že to není až tak děsivé, jak si to představoval. Lucy se prohlašovala za soběstačnou už od tří let. Nespočetněkrát mi řekla, že to zvládne sama. Nechala jsem ho, aby ji dal do postele a usmívala jsem se pro sebe, když jsem poslouchala, jak jí čte knihu od Dr. Seusse. Harry by se asi posral, kdyby se dozvěděl, že se v tomhle domě nacházejí nějaké knihy od Dr. Seusse, ale myslím, že za mé vyhozené jídlo si to zaslouží.

Louis vyšel z pokoje, ještě nějakou chvilku se do něj díval, a pak se otočil na mě. „Je opravdu fantastická, Em.“ Usmála jsem se a rozešla se do kuchyně.

„Díky. Dáš si kávu?“ Louis mě do jasně rozsvícené kuchyně následoval. Podala jsem mu hrnek kávy a připojila se k němu u stolu. Přitáhla jsem si mé koleno k hrudníku a obtočila kolem něj ruku. „Takže… O čem se mnou potřebuješ mluvit? Teda, chci říct… Vím, že moje dítě je úžasné a tak, ale vím, že jsi sem nepřišel, abys jej uložil večer do postele.“

Louis položil hrnek na stůl, nechal na něm obě ruce, přičemž si hrál s prsty. Mohla jsem slyšet, jak se mu točí kolečka v hlavě. Měla jsem tušení, o čem chce mluvit, ale nechtěla jsem věci předvídat. Naposledy, když jsem něco předvídala, tak to dopadlo tak, že Zayn opustil skupinu.

Vzhlédl ke mně. „Bála ses, když ses dozvěděla, že jsi těhotná?“

Přikývla jsem.

„Byla jsem vyděšená. Nevěděla jsem, co budu dělat.“

„Kdy ses přestala bát?“ zeptal se.

Usmála jsem se.

„Dám ti vědět, až se to stane.“

Louiho oči se šokovaně rozšířily.

„Opravdu?“

Zasmála jsem se přes nos.

„Lou… Co má tohle znamenat?“

Zíral dolů na svůj hrnek a zhluboka se nadechl.

„Lucyin otec s ní nechce mít nic společného?“ zeptal se konečně, v jeho tónu byl náznak jisté obavy. Bylo vidět, že neví, jak tuto otázku přijmu. Praštím ho? Pošlu ho pryč z mého domu? Rozpláču se? V našem okolí bylo dobře známo, že téma otec Lucy bylo jedno velké tabu.

I když bych se ráda rozzlobila a řekla mu, ať odejde, nemohla jsem to udělat. Louis to nemyslel nijak škodolibě. Neptal se, aby si to potom ve své hlavě přiřadil do přihrádky o mně, ptal se, protože potřeboval pomoct s jeho rozhodnutím. Věděla jsem, že ať teď v téhle místnosti řeknu cokoliv, nechá si to jen pro sebe. Pokrčila jsem rameny.

„Když jsem mu to řekla, nevypadalo to, že ho to zajímá.“

Na to odpověděl: „Takže ví, že existuje?“

„Nevím, myslím, že předpokládá, že jsem se jí zbavila,“ odpověděla jsem.

Louis můj obličej studoval zblízka. „Ví tohle Niall?“

Pokroutila jsem hlavou.

„Ne. Nikdo to neví. Kdyby to Niall věděl, snažil by se ho najít. Všichni si myslí, že jsem mu o ní neřekla.“

„Ale tys mu o ní řekla?“ zeptal se.

Přikývla jsem. Samozřejmě, že jsem lhala. Nikdy jsem Lucyinu otci o ní neřekla. Do teď o ní nemá ponětí. Nevím, proč jsem se Louimu rozhodla lhát, možná proto, že jsem tušila, k čemu se chce dostat a chtěla jsem mu dát najevo, že vyškrtnutí dítěte z jeho života, rozhodně NEBYLA ta správná cesta. Naklonila jsem se dopředu.

„Lou… vím, nad čím přemýšlíš. Nedělej to.“

Zíral na mě a mohla jsem říct, že se snažil rozhodnout jak zareagovat. Přiznal by, že přemýšlel nad tím, že by matce dítěte vypsal šek a zmizel? Abych řekla pravdu, byla bych šokovaná, kdyby to neudělal. Konečně ze sebe vydal hluboký povzdech.

„Em…můj život-“ začal.

„Tvůj život je šílený a nepředvídatelný a většinu času nad ním nemáš kontrolu… Ale nikdy nebudeš litovat ničeho víc, než opuštění vlastního dítěte.“ Zase jsem se opřela o židli. „A Lucy je s vámi od narození. A zvládá to s přehledem.“

Projel si rukou vlasy.

„Nevím, jak…BÝT táta.“

„No, řekla bych, že první krok je být poblíž. A zbytek se už potom nějak vyřeší sám.“

Přikývl.

„Jo.“

Pokrčila jsem rameny.

„Představ si…jenom na chviličku, že tvoje dítě je stejně úžasné jako Lucy. Vždyť jak moc ji miluješ. Jak opatrný s ní jsi. A s tvým vlastním dítětem se to ještě rapidně zvýší. Chtěl by sis Lucy odepřít, kdybys věděl, že je tvoje?“

Chvilku přemýšlel a pak zakroutil hlavou.

„Ne. Máš absolutní pravdu. Kdyby Lucy byla moje, chtěl bych s ní být.“

Párkrát jsem zamrkala. Způsob, jakým tu větu formuloval, na mě dolehl víc, než by měl. Vždy jsem byla pevně rozhodnutá otci Lucy nikdy neříct, že má dceru. Ale když jsem uslyšela Louiho říct, že by s ní chtěl být, kdyby byla jeho, bylo to nečekané. Nejspíše jsem měla v tu chvíli moc čitelné pocity v obličeji.

„Jsi v pohodě, Em?“ zeptal se.

Rychle jsem přikývla a mávla rukou.

„Jo… Jsem jenom unavená. Zítra mě čeká dlouhý den. Vy zítra celý den zkoušíte, že?“

Louis přikývl, sledoval, jak jsem se postavila a položila můj hrnek do dřezu. Dívala jsem se na vodu, která hrnek zaplnila, dokud nepřetekla přes okraje. Potřebovala jsem se uklidnit a to rychle, dřív než se začne ptát na víc otázek.

Díkybohu, zdálo se, že Louis je pohroužený do vlastních myšlenek, takže nemohl poznat, že se se mnou něco děje. Položil svůj hrnek vedle mého a políbil mě na líčko. „Děkuju, Em. Jsi nejlepší. Uvidíme se zítra.“

Přikývla jsem.

„Jo. Dej vědět, jestli budeš ještě něco potřebovat,“ zavolala jsem za ním. Úleva se rozlila v mém obličeji, když jsem uslyšela klapnutí předních dveří. Vypnula jsem vodu a podepřela jsem mé tělo o linku, zírala jsem na dřez z nerezové oceli a nechala jsem se zaplavit emocemi.

*Cholula = značka pálivé omáčky
**Dizzy = závrať

Continue Reading Next Chapter
Further Recommendations

aureliaelenah: Obsessed with this story 🥰🥰

Kookminista: Es muy buena, me gusto namjoon casi me un infarto pero ameee le hizo gemelos ?? Hermosa

minliceth: Muy buen escrito algo mal con el tema de la ortografía se repetían 2 veces el mismo guión del resto todo en orden me encantó la trama y el final estuvo de maravilla mis felicitaciones...

dorothy: Vj6. I. Btkj vuddfli v ugj. Gbrjh. Blhddu. Jtjb jtgb. Ggb vigubnn udcjbbudj v fdvuvn

Sofiavergara: Its really relatable and cool

Thv Park 🥀 : Chille arto pero de emoción

More Recommendations

sonia: It just keeps getting better I can't wait till we have found everyone and see how big the group is then get to the real action

Boyzmom: I liked how everyone was interwoven. Usually you only get one couple, but had multiple couples and they were all throughout the story. Very well written and look forward to more from this author

Dawn : Good plot, characters, excitement, like mc gangs. Not as graphic or bloody. Moral story.

Jimena Mascorro: Me encanta se las recomendaría a mis amigas

dontknowlove26: I LOVE these stories but I don't know if it's me or the story seems like it jumps some maybe I will just have to reread them just to make 😊 Thank You for your story

About Us

Inkitt is the world’s first reader-powered publisher, providing a platform to discover hidden talents and turn them into globally successful authors. Write captivating stories, read enchanting novels, and we’ll publish the books our readers love most on our sister app, GALATEA and other formats.