London Calling [CZ]

Summary

Gabby již nějakou dobu pronásledují noční můry, které se nevyhýbají ani jejímu vyvolenému. Po nepovedené akci se veškerý život v sídle obrací vzůhru nohama. Jedno malé tajemství ji vystaví nebezpečí, které nedokáže odvrátit ani její milovaný. Vydává se po jejích stopách a nehodlá se vzdát, dokud svou milovanou nenajde. Podaří se mu to včas, nebo už ji nikdy neuvidí? Původní datum napsání a publikování konečné verze: 18. února 2019

Genre:
Romance / Drama
Author:
Kristie Mayer
Status:
Complete
Chapters:
1
Rating:
n/a
Age Rating:
16+

London Calling

„Gabrielle! Gabby, pozor!" zakřičel na ni, ale ona se jen stihla podívat jeho směrem. Neměla sebemenší šanci uhnout z cesty, natož někam utéct. Tělem jí projela nezvykle silná bolest jen pár vteřin před tím, než se ocitla na studené zemi. Slyšela jen rány bortících se stěn a demolujících se plechů. On byl během chvilky u ní a snažil se ji zachránit, ale to ona už nevnímala. Posledním zvukem, který slyšela, bylo její jméno vyřčené do větru.


Otevřela oči. Celá vyděšená se rozhlédla okolo sebe. Naštěstí to byla jen noční můra, která se od toho incidentu opakovala nezvykle často. Druhá polovina postele vedle ní byla prázdná stejně jako poslední tři noci. Pravděpodobně ani nešel do postele a dál pracoval na svém nejnovějším projektu. Od Berlína nebyla Gabrielle sama, kdo nemohl v noci spát. Noční můry ji provázely téměř každou nocí a nedostatek spánku se začal projevovat na jejím zdravotním stavu. Tentokrát se jí žaludek neobrátil. Celá propocená se zvedla z postele a vydala se do koupelny. Hlava se jí motala a ovlažení obličeje studenou vodou s oživením organismu nikterak nepomohlo. Opřená o umyvadlo pozorovala svůj odraz v zrcadle. Dlouho nebyla ve své kůži, ale tentokrát bylo všechno jinak. Otevřela zásuvku vedle umyvadla odkud vytáhla nenápadnou krabičku, kterou tam nedávno schovala. Vyndala její obsah a hlasitě se nadechla. Při pohledu na její obsah si uvědomila, že je nejvyšší čas říct pravdu.

Gabby zrovna připravovala snídani pro své přátele, ale jeden z místních strávníků se objevil nečekaně brzo. Jen nechala stůl pár minut bez dozoru a již tu byl první strávník.

„Anthony Edwarde Starku, okamžitě se otoč a odlož všechno co máš v rukou!" zabručela brunetka na dlouhána před sebou. Tony sebou cuknul jako přistižené dítě. Položil talíř na stůl a vydal se s obrovským úsměvem za ní ke kuchyňské lince.
„Nevím, o čem to tady mluvíš, Meyersová," zamumlal s plnou pusou místní playboy.
„Tony, já tě viděla! Ujídáš tu jako malé dítě. Za chvilku přijdou ostatní. Dočkáš se. Já myslela, že jsi šel běhat," zasmála se Meyersová, když se Tony konečně otočil. Pusu měl od javorového sirupu, kterým byla politá jedna jediná porce lívanců.
„Dobře, měl jsem hlad. Dostalas mě. Nebyl jsem běhat ani jsem nepracoval, jelikož jsem byl fascinován tvým představením v kuchyni. Především tvým tanečkem doprovázeným zpěvem."
„Tony, snad jsme si něco o tom šmírování říkali. To, že máš přístup do systému, neznamená, že mě můžeš neustále šmírovat!"
„Tak promiň, že chci, abys byla v bezpečí. A neustále to není. Pro mou obhajobu, bylo to roztomilý. Mám tyhle tvoje tanečky rád," dodal a přitáhl si ji k sobě. Políbil ji, když se prostorem začal rozléhat rozhovor dvou mužských hlasů. Brunetka se od Tonyho odtáhla a pokračovala ve zdobení talířů. Tony si přejel rukou ve vlasech.
„Skvěle, blíží se Kapitán Kormorán se svou cvičenou opicí! Konečně se můžu legálně najíst," odvětil s pohledem upřeným na chodbu. Měl pravdu. Do kuchyně se jako lavina přihnal Steve, kterého jako vždy doprovázel jeho stín jménem Bucky.
„Ránko. Doufám, že něco nerušíme," spustil Bucky mezi dveřmi. Steve se začal rozhlížet po místnosti. Jeho chuťové pohárky zaznamenaly něco výtečného v okolí, jenže Stevenovo oko selhávalo v nalezení původce omamné vůně.
„Dobré ráno. Co to tady tak krásně voní?"
Steve skenoval dál pohledem celou místnost, kdežto Bucky šel rovnou za nosem.
„Dobré ráno, pánové. Snídaně je v jídelně na stole. Jsou lívance, tak s chutí do toho."
„To si dám a rád! Lívance miluju. Přidáte se k nám?" zeptal se Steve s pohledem střídavě na Tonym a jeho drahé polovičce. Nepočítal s tím, že by u stolu nakonec zůstal s Buckym sám.
„Jistě. Je toho dost. Hned jsme u vás," odpověděla brunetka a Steve se odebral do jídelny. Ani to nestihla doříct, když se objevil zbytek strávníků. Mezi posledními se přidal Thor s Lokim. Nejdříve vypadali trošku skepticky, ale nakonec se s chutí pustili do jídla.
„Běž se najíst, Tony. Měl jsi přece hlad. Ať se stihneš najíst, než se zase něco podělá. Potom bych s tebou potřebovala o něčem mluvit."
Oba dva se připojili ke svým přátelům. Ani nestihli dojíst, když se spustil poplach.
„F.R.I.D.A.Y. zvěč nám to video."
Vzkaz byl jasný. Na Londýn útočila nějaká entita z vesmíru a Londýn žádal o pomoc. Všichni se začali připravovat na přesun. Jen Meyersová musela zůstat na základně. Tony byl vůči ní od Berlína až moc ochranitelský.
„Gabby, dávej na sebe pozor, ano? Všechny systémy jsou v provozu, takže kdyby něco, víš co dělat. Stejně bych byl rád, kdyby tu s tebou někdo zůstal," pronesl polohlasem Tony směrem ke Gabby, když se s ní loučil.
„Já tu zůstanu. Postarám se o ni," ozval se Loki z povzdálí. Ještě před nějakou dobou by mu Tony nesvěřil ani rybičky, ale po událostech v Berlíně na Lokiho změnil názor. Všichni odletěli na misi a Meyersová zůstala na základně sama s Lokim. Tentokrát byla celá nesvá.
Bylo odpoledne, když Gabrielle zapnula televizi, aby zjistila něco o situaci v Londýně. Jenže o Londýně nikde nebyla ani zmínka. Tohle už bylo vážně podivné. Gabby měla divný pocit, který neustupoval. Každou minutou spíš sílil.
„Neboj se, klasický zásah. Nic se jim nestane," spustil Loki, když uviděl její napnutý výraz v obličeji.
„Proč jsi na mě tak hodný? Většinu z nás nenávidíš," dodala. Loki se zasmál.
„Věřila jsi mi, i když všichni a všechno bylo proti mně. Nesnažíš se mě měnit a chovala ses ke mně vždycky fér."
„Loki, myslíš si, že tyhle nálety někdy skončí? Že bude alespoň nějakou dobu mír?"
„Vždycky tu něco bude. Když to nebude z vesmíru, vytvoříte si to sami. Lidé jsou nepoučitelní."
Loki se zašklebil, ale Gabby si toho ani nevšimla. Její pohled směřoval k televizi, kde hledala jakoukoli odpověď na své otázky. Potřebovala vědět, že jsou všichni v pořádku.

„Gabby, co se děje? V poslední době jsi opravdu vystrašená z každé akce. Neboj se, dokáží se o sebe postarat."
„O to nejde, Loki. Vím, že ano. Já nevím, děsím se budoucnosti."
„Od té poslední akce jsi mimo. Nemůžeš spát. Všichni jsme si toho všimli. Chytrolín je z toho taky zmatený. Takže co se děje?"
„Loki, nic se neděje, dobře? Prostě jsem poslední dobou nějak podrážděná. Sám dobře víš, jak ta poslední akce dopadla. Málem zabili Clinta a dokázali unést Wandu."
„Poslouchej, tohle není tvoje chyba. Víš to moc dobře. Tu jizvu nemáš jen tak. Málem jsi tam zůstala, Gabby! Tvá situace je mi jasná, ale nediv se, že tě chceme chránit. Jen jsi moc paličatá, jakmile jde o -"
„Jsem těhotná, Loki. O to tu jde! Proto si připadám jako ustrašený paranoik. (...) Tony to ještě neví. Vlastně vůbec nikdo. Sama to vím pár dní. Takže je to mezi námi, ano? Vím, že se poslední dobou chovám divně, ale jen se to snažím vstřebat. V téhle situaci je to celkem problém, nemyslíš?" zašeptala směrem k Lokimu. Nechtěla, aby ji slyšel i někdo jiný, kdyby se náhodou díval.
„Kdy mu to řekneš?" odvětil Loki, když došel až k oknu. Město měl jako na dlani. Očividně ho něco trápilo. Jenže její obavy byly o dost větší.
„Chtěla jsem dnes, ale jak vidíš, má jiné plány. Záchrana světa je důležitější. To víme všichni."
„Vhodná příležitost nemusí přijít, víš? Měla bys mu to říct co nejdřív."
Gabby si chtěla dojít pro pití, ale zamotala se jí hlava. Loki ji chytil těsně nad zemí. Nikdy si neuvědomila, jak moc je rychlý. I přes její protesty ji odnesl do postele.
„Tak s tímhle problémem ti nepomůžu. Měla by ses vyspat. Kdybys něco potřebovala, stačí zavolat. Budu vedle."
„Děkuju Ti. (...) Loki? Něco jsem ti udělala? Jsi najednou tak odměřený."
„Měla by ses vyspat," odvětil a zmizel. Loki měl pravdu, měla by se vyspat. V hlavě se si přehrávala, kdy se tohle všechno stalo. Loki se od základů změnil, byla obklopena nejlepšími lidmi, které znala a žila s mužem, který kvůli ní den co den riskoval život. Nejen pro ni, ale pro celý svět. Milovala ho a byla si jistá tím, že by byla schopná s ním strávit zbytek života. Tím si předtím nikdy jistá nebyla. Přemýšlením se dostala až ke spánku. Když se probudila, venku byla tma.
„Ahoj, ospalče. Jak ti je? Slyšel jsem, že ti nebylo dobře," pronesl polohlasem Tony, když jí odsouval pramínek vlasů z obličeje.
„Ahoj, už je to v pořádku. Jen se mi zamotala hlava."
„Z čeho? Já tu nebyl," odvětil s mrknutím a čekal na reakci. Gabby se pousmála. V ten moment se Tonymu ulevilo. Nedokázal si představit, že by o ni přišel.
„V Londýně to šlo skvěle, jak tak koukám," dodala Gabby a sjela si Tonyho pohledem od hlavy až k patě. Její narážka k části obleku, která nešla dolů, sklidila úspěch.
„Jsem rád, že je ti líp. Prospi se, budu dole. Potřebuju tuhle mršku dostat dolů. Menší závada."
Tony ji políbil na čelo a odešel do své dílny. Gabby to nedalo a vydala se za ním dolů. Jenže to by cestou nesměla potkat Rogerse.
„Ahoj, Gabby. Nedáš si s námi maraton Indiany Jonese? Já, Buck, Thor, Loki i Vision s Wendy bychom ocenili společnost. A máme horu popcornu."
„Ahoj. Díky za pozvání. Jen něco vyřídím a na chvilku přijdu."
Steve se přidal k ostatním u televize a Gabby došla až do Tonyho dílny. Ťukání nemělo význam, zato ji F.R.I.D.A.Y. okamžitě naprášila. Tony konečně rozebral část obleku, která se ho tak pevně držela.
„Ahoj, co ty tady?" zeptal se s úsměvem Tony. Dříve spolu trávili v jeho dílně spoustu času, jenže v poslední době Gabby každý od všeho vyháněl. A Tony nebyl výjimkou.
„Nemůžu spát. Na čem děláš? Můžu nějak přiložit ruku k dílu?"
„Jistě, jestli už je ti dobře. Potřebuju opravit tuhle krásku a hezky postaru," odpověděl a rukou ukázal k jednomu z automobilů.
„Vážně mi nic není. Hlavně jsem chtěla strávit chvilku času s tebou. Od toho incidentu v Berlíně jsme spolu pořádně nemluvili. Vždycky nás někdo vyrušil. Nejsem nemocná, Tony. Tohle zvládnu."
„Dobře, tak pojď. Něco bych tu měl. Pomoc se hodí. Který incident máš na mysli? Jak jsi mě odmítla, nebo tu, kdy tě málem zabili?"
„Tony, já tě neodmítla. Ani jsem nestihla odpovědět. Oni byli rychlejší. A od té doby jsme to už neřešili. Choval ses, jako kdyby se nic nestalo."
„Takže kdybych se zeptal znovu, odpověděla bys mi?"
„Ještě teď ti dlužím odpověď."
„Dobře. Když je tu chvilku klid, můžu zopakovat svou otázku. Gabrielle Meyersová, vezmeš si mě?" zeptal se Tony a z kapsy vytáhl prstýnek. Očividně ho u sebe nosil dlouho.
„Ještě bych ti měla něco říct. Musíš to vědět, než odpovím."
V tu chvíli se dole objevil Loki. Když uviděl jejich tváře, nedalo mu to a pustil si pusu na špacír.
„Takže jsi mu to konečně řekla? V tom případě vám gratuluju. Každopádně jsem tu proto, abych vás dovlekl nahoru. Ale jak tak na vás koukám, asi jsem něco provalil, takže pak přijďte."
„Loki!" zakřičela směrem k Lokimu a naštvaně se na něj zadívala. Kdyby pohled mohl vraždit, byl by pětkrát mrtvý. Bůh, nebůh. Loki zmizel a Tony se podíval na Gabby.
„Co jsi mi měla říct?" zeptal se zcela vážně. Očekával nějakou šílenou zprávu, proto se Gabby rozhodla, že to řekne co nejstručněji. Vytáhla z kapsy telefon a nechala do místnosti promítnout fotku z ultrazvuku.
„Anthony, budeš táta," řekla a kousala se u toho do rtu. Tony na ni zíral. Chvilku si přehrával její slova v hlavě, ale nakonec se začal smát.
„Počkej, myslíš to vážně?" Gabby kývla na souhlas.
„Myslím to vážně. A pokud si mě pořád chceš vzít, odpověď je ano," řekla a pousmála se na něj. Tony jí nasadil prstýnek a přitáhl si ji do objetí.
„Měli bychom jít nahoru, než pro nás opět někoho pošlou. Steve pořádá filmový večer. Jsou tam všichni."
Tony jen nesouhlasně zabručel do její obnažené kůže na krku.
„Vážně chceš trávit večer se Staroušem a Scoobyho partou?"
„Když tam nepůjdeme, ostatní budou naštvaní. Chvilku to tam přežiješ. Prosím."
Nakonec se jí Tonyho podařilo přemluvit. Usadili se na pohovku a společně s ostatními sledovali film.
„Zase nacisté, to není možné. Já se jich snad nezbavím," zamumlal Steve s pusou plnou popcornu.
„Můžeš být rád, že už jen na plátně. Máme tu víc problémů, než jsou náckové, Stevie," procedil Bucky přes zuby a nabral si popcorn. Gabrielle si ustlala na Tonyho rameni, kde se jí poprvé po delší době podařilo usnout.
„Koukám, že se nám tu někdo nudí u Křížové výpravy."
„Divíš se jí, Loki? Už jedeme třetí díl vkuse," zasmála se Wanda a napila se ze své skleničky. Tony vzal svou milou do náručí a vydal se ke své ložnici. Ve dveřích se ještě otočil.
„No, já se s vámi loučím, parto. Svou ženu si do postele odnesu sám. Dobrou."
Gabby se probudila až ve své posteli, když se k ní Tony posadil.
„To jsem zase usnula?" zeptala se rozespale a rozhlédla se po místnosti.
„Měla bys nabrat síly, když je tu jednou po dlouhé době zase klid."
„To mi říkáš ty? Vždyť sám v noci téměř nespíš. Nejsem jediná, kdo tu má noční můry. Pojď si k nám lehnout," zabručela Gabby přes polštář a natáhla ruku ke svému snoubenci. Dlouho neváhal a lehl si k ní do postele.
„Vaše přání je mi rozkazem, madam," odvětil a přitáhl si ji k sobě do náručí.

Klid vydržel jen pár dní. Všichni odešli do akce, jen Wanda zůstala s Gabby doma. Gabby si připadala neschopná, když s ní pořád někdo zůstával. Alespoň se rozhodla, že upeče něco sladkého. Vytahovala plech z trouby, když se místností ozvala F.R.I.D.A.Y.
„Madam, nerada ruším, ale máme tu narušení objektu. Posílám zprávu panu Starkovi."
„Ukaž nám kamery, prosím."
Lepší chvilku si opravdu nemohli najít. A ostatní nebyli dlouho pryč, proto nedoufala, že by se tak rychle vrátili.
„To je přece můj pokoj. Co se to tu děje, sakra?" zaklela Gabby při pohledu na záznam z kamer. Než stačila cokoliv udělat, vetřelci byli u nich. Bránily se statečně, ale bylo jich moc. Gabby se rozhlédla po pokoji a hledala Wandu. Uviděla ji ležet bez pohybu na zemi. Rozběhla se k ní, ale cestou ji něco zpomalilo. Ucítila tupý úder na hlavě. Poslední, co viděla, byl Loki.
Když se probudila, kolem dokola byla jen pustina. Chtěla se zvednout, ale nemohla. Hlava jí třeštila.
„Nezvedej se, tady jsi v bezpečí."
Gabby konečně zaostřila na osobu vedle sebe. Byl to Loki a vypadal vyčerpaně.
„Co se stalo? Kde to jsme?"
„Základna byla napadena, proto jsem tě dostal pryč. Je to moje chyba."
„O čem to mluvíš?"
„Byli tam kvůli mně. Mé dítě by pro ně bylo výhrou. U nich na planetě to tak je. Proto tě chtěli unést a dítě ti odebrat. Nevím, jak si domysleli, že by to dítě mělo být moje. Nechápu to. Proto jsme tady. Sem se nikdy neodváží."
„Můžeme alespoň dát nějak vědět na Zem, že jsme v pořádku? Moment, jak tvoje? Jak přišli na takovou blbost?"
„V Londýně byly ukradeny vzorky DNA. Mezi nimi byly i ty naše. A omylem v laboratoři prohodili moji a Tonyho DNA."

Mezitím v sídle Avengers

„Jak to myslíš, že je pryč? Co se stalo?" zopakoval Tonyho otázky Bucky. Gabby byla pryč a nikdo netušil kde.
„Říkám vám to již poněkolikáté! Napadla nás nějaká neznámá rasa, která se starala jen o to, aby se dostala ke Gabby. Ani nevím, jak jsem skončila na zemi. Když jsem se probudila, nikde jsem ji nemohla najít. A vy jste se zrovna vraceli,"
„Měla jsi ji hlídat!" vyštěkl Tony a prudce se postavil.
„Prosil jsem tě o jednu jedinou věc. Chtěl jsem po tobě, abys jim zaručila bezpečnost, když už musím pryč. A dopadne to takhle."
„Tony, ona za to přece nemůže! Moment, jak jim? Byla tu sama," přidal svou kapkou do mlýna Steve.
„Moment, ty chceš říct, že (...)" zadrhla se Wanda v půlce věty. Tony jen kývl na souhlas. Steve střídavě zíral na Wandu a Tonyho, ale nechápal situaci. Očividně byl opravdu zmatený. Tony se zadíval z okna.
„To jsem netušila. Tony, my je najdeme. Přísahám," dodala Wanda zdrceně. Tony se zhluboka nadechl. Uprostřed místnosti běžel záznam z kamer.
„Co? Může mi, sakra, někdo říct, co se to tu děje?" zeptal se Rogers. Do hovoru se konečně vložil i Bucky.
„Steve, mysli. Stark chce říct, že je Meyersová těhotná. (...) Hele, není to Loki?" přisadil si Bucky a nevěřícně zíral na záznam před sebou. Tony se otočil na hologram za svými zády.
„Já ho zabiju!" zabručel Tony a praštil do křesla před sebou.
„Neboj se, Loki by jí neublížil. Změnil se a má ji rád. Určitě jí nic neudělá."
„Jasně, slečno Maximová. Chlap, co se snažil ovládnout svět a je schopný všeho ji určitě za něco nevymění. A určitě se změnil."
„Bruci, přestaň! Tohle vážně nikomu nepomůže! Určitě jsou v pořádku a brzy se vrátí."
Tony je tou dobou už nějakou chvíli nevnímal. Přemýšlel jen nad tím, jak dostat svou rodinu zpátky. Nehodlal se jen tak vzdát. Nikdy to nedělal.

„Loki, jak dlouho tu budeme? Jsme tu už několik měsíců. Dlouho už tady v té kobce nevydržím. Chci domů, Loki."
„Lituji, ale ještě to není možné. Čím blíž je termín porodu, tím víc jsi v nebezpečí. A na Zemi bys byla přímo v epicentru. Jakmile to bude možné, vrátíme se. Slíbil jsem to. A já své sliby plním."
„Tony mě určitě hledá. Proč jsi mu nedal vědět, kde jsme?"
„Protože je to nebezpečné. Tady jsi v bezpečí, než se mi to všechno podaří urovnat."
„Loki, prosím. Přece se tohle všechno dá nějak vysvětlit."
„Nebáli se únosu, nebáli se zaútočit na Zemi, nebáli se ničeho. Jakmile zjistí, že jsi tady, jsi v obrovském nebezpečí. Vyjednávání nám nepomůže."
„Je tu možnost, jak se spojit se Zemí, aniž bychom na sebe upoutali pozornost?"
„Něco by tu bylo, ale pořád je tu možnost, že se prozradíme. Slibuju, že to vyřeším co nejdřív."

Od posledního setkání uplynulo několik měsíců. Tony se nevzdával a snažil se svou rodinu najít jakýmkoliv způsobem. Neštítil se ani spolupráce s kýmkoliv, kdo měl nějakou stopu. Pořádně nespal a nejedl, většinu času trávil hledáním.
„Tony, už jsi prohledal všechno. Měl by ses vyspat."
„Nehodlám se vzdát. To není můj styl. Ještě zbývá spousta míst, kde by je mohl Loki schovat. Proč alespoň nedali vědět?"
„Tony, určitě jsou v pořádku. Až se tohle všechno přežene, vrátí se domů. Tím jsem si jist. Běž se vysprchovat a pokus se vyspat. Já tu budu hlídat ty tvoje databáze. Jak tě znám, máš nastavené upomínky na nálezy. To zvládnu," přidal se Steve.
„Touhle dobou už by bylo naše dítě s námi, chápeš to? Já je musím najít. Nepřestanu s tím, dokud je nenajdu."
„Jdi se vyspat, Tony. To je rozkaz."
Tony už neměl sílu odporovat. Po delším myšlenkovém hloubání ve sprše se rozhodl pro odchod do postele. Věděl, že spát nebude, ale alespoň se posadil na postel naproti zrcadlu, kde jako vždy začal svůj monolog. Nedivil se ani tomu, že ji viděl před sebou v zrcadle.
„Já už vážně blázním. Vidím vás všude. Tebe i naše dítě. Kde vás mám hledat? Kéž bys mi to mohla říct. Tak strašně moc mi chybíš."
Prostorem se začalo ozývat jemné chrčení.
Tony! (...) Anthony! (...) Jen pár dní (...) budeme (...) slib (...) Loki našel (...) Brzy spolu (...) Náš syn (...) Milujeme tě. (...) Loki zařídil (...) zpátky.
Přes občasné výpadky Tony slyšel každé druhé slovo. Myslel si, že blouzní, ale systémy ho vyvedly z omylu.
„Pane, zpráva byla nahrána dnes na jeden z našich serverů. Pokouším se ho lokalizovat. Podle všeho je zaznamenán mimo naši galaxii. Vzkaz byl ale nahrán do systému ze Země. Přímo tady v sídle. A před několika minutami."
„To není možné, projdi to ještě jednou!"
„Je to možné, Anthony. Jsme doma. Oba," ozval se povědomý hlas za Tonyho zády. Prudce se otočil, jako kdyby chtěl setřást další sen. Jenže tentokrát tam opravdu stála a v rukou držela jejich potomka. Tony stále nevěřil vlastním očím. Do očí se mu draly slzy, které se snažil potlačit. Spánkový deficit si vybíral svou daň.
„To není možné. Zase se mi jen zdáte. Vážně bych se měl vyspat."
„Tohle není sen, Tony. Opravdu jsme zpátky. Oba dva, živí a zdraví," pousmála se na něj znovu. Až tehdy Tonymu došlo, že je to opravdu realita a konečně svou ženu po dlouhé době držel ve svém náručí i se synem, který se před pár dny narodil. Nikdo netušil, jak se Lokimu nakonec povedlo všechno urovnat, ale tato situace už se nikdy neopakovala.

Tak jo, tohle byla jedna taková blbůstka, kterou jsem kdysi dávno napsala. ;) Byla by škoda, aby se jen tak válela v počítači, proto se o ní s vámi ráda podělím. :)

Původní datum napsání: 18. února 2019


Continue Reading
Further Recommendations

aliviavelez3: Ok i really like this book. I see thinks its stupid i have to comment to read the next chapter.

simplytes: Great plot, writing style keeps you on your toes. Intrigued and always wants to know what happens next so you can't put it down. Definitely recommend this novel

Amy: I really like this one. I feel for the characters and can't wait to see how it ends.

carmenvansittert: Oh my word!!! How exciting!!! I cannot wait to start the next book.

Catrinayap20: The story is compelling. Good job writer! If you have some great stories like this one, you can publish it on Novel Star, just submit your story to [email protected] or [email protected]

Aida Severa Pacis-Rigor: Its nice and addictive to read

carmenvansittert: Not perfectly written, but I am really enjoying this series. Cannot wait to see what happens next

More Recommendations

Yolanda: It's good just confused that they could feel something for each other on a single day it's very funny but I hope they fall deep deep I love

lunasaintlaurent: This is amazing 😍 really looking forward to more short stories in the future in this series!

Deign Pen: Eagerly waiting for release of next chapter.You can broaden your audience by publishing your story on NovelStar Mobile App.

Deign Pen: I have already been recommending this book to everyone I know. You can broaden your audience by publishing your story on NovelStar Mobile App.

Darlene Erin Grinstead: This book is amazing she will have to choose her mate Dr.Guy or SEXY ALPHA it is up to her yet a third possibility could be written in as she hasn't met her distend mate

Sara Millar: I am loving the story can you please tell me where I can find the full version of this please

About Us

Inkitt is the world’s first reader-powered publisher, providing a platform to discover hidden talents and turn them into globally successful authors. Write captivating stories, read enchanting novels, and we’ll publish the books our readers love most on our sister app, GALATEA and other formats.