Prolog
Nikdy se moc neviděli a čím déle se neviděli tím více zapomínala. Z toho chlapce jí v paměti zbyli jen útržky očí, vlasů a slov ten chlapec byl už jen pouhou vzpomínkou a nejen protože se tak dlouho neviděli ale k jejich znovushledání mohla poděkovat Italce Lile Rossi. Ztratila všechny své přátelé, lidi které milovala a zbyli jenom střípky. Tenkrát znovu poznala Felixe. Teď o dva roky později měla jen pár lidí okolo sebe na které se mohla spolehnout mezi které patří i Felix sám a tito lidé, ti znali její největší tajemství. Těmto lidem bylo umožněno poznat druhou tvář Marinette Dupain Cheng.
„Proč musíš být tak žárlivá Mrcha?"
„Byli jsme kamarádi od dětství a zjišťuji že tě neznám!"
„Jsi malý rozmazlený spratek!"
„Proč jsi prostě nemohla jít po hlavní cestě? To musíš být tak sobecká?",
„Její lži nikomu neubližují"
„Jsme z tebe zklamaní! Ty snad nejsi ani naše dcera!"
Marinette se prudce posadila na postel, byla celá spocená, zadýchaná a její srdce bušilo jako o závod. „Marinette? Jsi v pořádku?" vydal hlas a Marinette se otočila na svojí červenou kwami která vypadala více než ustaraně. Tikki se o svojí majitelku bála protože byla v čím dál větších depresích. „Jsem, jsem v pořádku jenom se mi zdálo o tom co se v posledních letech stalo" vydala tiše Marinette. Červená kwami si povzdechla a přitulila se do obětí své majitelky, víc pro ní udělat nemohla ať chtěla jakkoliv moc tak nemohla.
Povzdechla si, díky Lile ztratila svoje přátelé ti kteří s ní byli od začátku, ztratila Nina a Kima. Ztratila dva chlapce které brala jako bratry. Ale to ze všeho nebylo to nejbolestnější. Její vlastní rodiče, oni věřili Lile nad svou vlastní dcerou. Ale nebylo to překvapení vždyť jí obviňovali ze smrti její vlastní starší sestry, jako by jí zabila nebo co, jako by snad ona byla příčinou všeho. Vždy byla nechtěné dítě to věděla, rodiče jí vždy zanedbávali ale Bridgette? Ta tu byla vždy pro ní jako správná sestra a pomáhala jí, chránila jí a milovala ji.
Před školou na ní jako každý den čekali její čtyři přátelé Kagami, Luka, Chloe a Nathaniel. Byli to její nejlepší přátelé jediní co zbyli. Z Chloe to bylo na začátku složité ale změnila se, byla jiná a změnila se díky všemu co prožila z beruškou. „Hey Minette" pozdravila jí Chloe její přezdívkou. Byla to zvláštní přezdívka ale nevadila jí. „Ahoj Ma-Ma-Marinette" zasmál se Luka kterého Marinette okamžitě obejmula při čemž on měl na zádech jako vždy kytaru nikdy jí nepustil z očí vždy jí měl u sebe.
„Dobré ráno Marinette" pozdravil jí stále chladný Felix nedávající na jevo emoce ale ona veděla že uvnitř je dobrý člověk. „Ahoj Fe!" pozdravila ho vesele. „Náš talisman štěstí" zasmál se chlapec. „Kime nejsem žádný talisman" pokárala jí Marinette. „Ohoho! Marie!" Mari zaklela. „Allegro kolik energeťáků jsi vypila?" vyslovil za Mari otázku Felix. „Šest... Náct" vydechla blondýnka a Marinette se pokřižovala. „To už nepomůže" utrousila Chloe co nejtišeji mohla zatím co ostatní se buď smáli nebo jí kárali za nezodpovědnost.