M.A.G.I.C.

All Rights Reserved ©

Summary

Pět zvláštních dívek, které musí chránit sebe a své okolí. Michel, Anne, Gabriela, Inge a Clare jsou nerozlučné kamarádky, které se seznámí díky náhodě. Co všechno se o sobě dozví? Podaří se jim zachránit jejich město, které napadají zvláštní tvorové z jiného světa?

Genre:
Fantasy / Romance
Author:
Natally356
Status:
Ongoing
Chapters:
2
Rating:
n/a
Age Rating:
13+

1. kapitola - Začátek

Do nového města se stěhuje dívka jménem Anne, která zatím ani netuší jakou obrovskou misi zde bude mít a jaké nové věci zde na ni čekají. Její kratší, ryšavé vlasy vlají ve větru. Začíná podzim a ona se se svojí matkou stěhuje do města Winea, kde má nastoupit do své nové školy, ve které nikoho nezná. Všechny své přátele nechala několik tisíc kilometrů pryč a už se s nimi nejspíš nikdy neuvidí, což ji mrzí nejvíc. Tak moc by se s nimi opět ráda viděla, objala je a řekla jim všechno, co si o tomto myslí.

Kdyby její matka nedostala novou práci v tomto městě, nejspíš by zůstala v klidu svého starého domova a chodila ven se svými nejlepšími kamarády, se kterými trávila skoro veškerý svůj volný čas. Ale teď si s nimi může jedině popovídat přes počítač. Nejvíc se bojí toho, že je ztratí, protože takový kontakt moc dlouho vydržet nemůže. Potom bude ráda, když si budou vůbec moct psát, natož volat. V hloubi duše doufala, že to nebude její případ a přátelství jí vydrží i přes tu vzdálenost, která je nyní omezuje.

Nyní stojí a dívá se na svůj nový dům, kde nyní bude muset žít. Dům je obrovský, na to, že tam mají bydlet pouze dvě osoby, ale rozhodně je mnohem hezčí, než jejich dům bývalý. Má malou verandu, kde se nachází houpací síť, která zde zůstala po minulých majitelích. Pročpak se asi odstěhovali? Blesklo hlavou Anne a zamyšleně se dívala na síť, která se pohupovala v různých směrech, jak na ní foukal lehký vítr.

Dívka se rozhodla udělat první nejistý krok k domu. V rukou držela obrovskou krabici, kde měla svoje nejdůležitější věci jako jsou knížky, lampa a různé malé drobnosti s fotkami, které by si ráda někam dala či pověsila. Ačkoliv měla skoro 17 let, stále měla ráda plyšáky, které byly nejen v krabici, kterou držela, ale také v ostatních krabicích, které byly teprve na cestě na vybalení.

Plyšáky měla už od malička a vždy když nějaký dostala, dala si ho na svoji poličku u postele, kterou měla speciálně na ně. Ale jak šel čas, plyšáků čím dál víc přibývalo a postupně se přesouvali všude tam, kde bylo místo.

Pomalým krokem vydala do nového domova. Třeba to nebude tak špatné, jak si celou dobu myslela. Modlila se, aby si našla nové kamarády a zapadla do nového kolektivu.

„Vítej doma, Anne,” promluvila dívka tichým hlasem sama pro sebe a udělala první krůček přes práh do domu. Její velké, zelené oči se upřely na velkou místnost, ve které se ocitla. „Páni,” vydechla překvapeně nad krásným prostředí, které vůbec neočekávala.

Celou dobu si myslela, že její máma koupila nějaký starý dům, který se bude rozpadat, ale tohle ji opravdu překvapilo. Jako kdyby to tu bylo všechno postavené teprve nedávno a nikdo tu před nimi ani nebydlel. S jejich minulým domem se to nedalo ani srovnávat. Místnosti byly tak maličké, že se tam sotva něco vešlo, verandu se zahradou ani neměli a dům vypadal tak, že brzo spadne. Tohle bylo oproti tomu sto a jedna.

Anne odložila krabici s věcmi na zem a šla dál prozkoumávat místo, kde bude nyní žit, protože byla opravdu velmi zvědavá. To už patřilo k její povaze. Nevydržela být chvíli v klidu a něco neprozkoumávat.

Podívala se po celém domě a zastavila se v místnosti, která se jí líbila ze všeho nejvíce. Rozhodla se, že tady chce mít svůj budoucí pokoj. Výhled z okna byl krásný a viděla i do parku, který byl nedaleko jejich domu.

„Tam si musím jít někdy zaběhat,” řekla pro sebe a otočila se zpět do prázdná místnosti. Pokoj byl menší, ale ne úplně. Ze starého pokojíčku si sem mohla dát všechny věci, co tam měla a ještě měla místo na další skříně, kdyby bylo třeba. Stěny místnosti byly lehce do červené barvy a bylo vidět, kde předtím byly pověšeny obrazy, protože zde stěna nebyla tolik vybledlá. Zeširoka se usmála a spokojeně se po celé místnosti začala otáčet, jako kdyby tu mohla objevit něco, co tu předtím nebylo.

„Anne! Pojď mi pomoct s věcmi!” zavolala na ni její matka, která se celou dobu, co Anne prozkoumávala dům, tahala s krabicemi z auta, které se tam vešly.

„Už tam běžím! Vteřinku!” ozvala se dívka a ladným krokem vyšla z místnosti přímo za její matkou, která na ni už čekala.

„Prosím tě, venku je ještě pár věcí, tak je dej do kuchyně. Mě příšerně bolí záda,” poručila jí matka a sama ještě odnášela poslední krabice, co zvládla vzít. Anne si povzdychla a zamířila ven před dům, kde u auta stály dvě krabice s obrovským nápisem „Kuchyně”. Anne se pro jednu z nich natáhla, protože byly poměrně těžké a dvě by určitě neunesla.

V krabici to cinkalo, takže se snažila jít co neopatrněji, aby o něco nezakopla a nerozbila tak uložené skleničky a talíře, které v krabici byly uložené. Došla do kuchyně, kde krabici položila na stranu. Vydala se směrem zpátky pro druhou krabici a odnesla ji na stejné místo jako tu předešlou.

Jakmile udělala to, o co jí matka požádala, vrátila se zpět pro svoji krabici, kterou nechala při vstupu do domu. Vzala ji a vydala se směrem do svého budoucího pokoje. I přesto, že zde ještě nic neměla, sedla si na zem a začala pomalu vytahovat její obsah ven. Jako první, co vylovila byl její obrázek, který vždy mívala na nočním stolku. Na obrázku se nacházela ona a její dvě nejlepší kamarádky, které znala již od malička. Tak moc jí chyběly…

Při vzpomínání nad tím, co všechno spolu zažily se jí do jejích zelených očí nahrnuly slzy. Rychlým mrkáním se je pokusila zahnat a fotku raději položila bokem. Rozhodla se dál vytáhnout další obsah z krabice a jako další jí přišel pod ruku její oblíbený plyšák jednorožce, kterého dostala od celé její bývalé třídy ještě předtím než odjela z jejího rodného města. Položila ho stranou s úsměvem na rtech a postupně vytahovala další a další věci, dokud neměla všechno vyskládané venku. Vše prozatím nechala odložené na zemi, protože byla příliš líná to dávat zpět a stejně ještě neměla ani nábytek, do kterého by si to uložila.

Rozhodla se jít vydat její matku, kterou objevila v kuchyni, jak vybaluje věci, které Anne donesla. Jediný nábytek, který byl jakžtakž kompletní byla zrovna kuchyňská linka, takže se některé věci již mohli začít skládat.

Anne se rozhodla matce pomoct. Ve dvou jim šla práce mnohem lépe a během hodiny byly hotové. Nyní měli čas prozkoumávat okolí a dům, protože stěhováci měli zpoždění a měli přijet až za 2 až 3 hodiny. Tudíž měli opravdu hodně času.

„Tak co, kam půjdeme?” zeptala se Anne a zavírala za sebou hlavní dveře od domu.
„Já bych šla do parku. Co jsem se tak dívala, je celkem kousek a aspoň se podíváme, co tu je v okolí. Navíc máš ještě dva týdny prázdniny, než ti začne škola, tak se tu aspoň trochu seznámíš s okolím a třeba poznáš i nové lidi,” usmála se na svoji dceru a pohladila ji po jejích rudých vlasech.

„Už jsem celá nadšená,” pronesla Anne sarkasticky, ale nakonec se rozhodla pro možnost prozkoumat park. Třeba tam něco nebo někoho zajímavého potká.

Park byl poměrně obrovský se spoustou stromů. Pod každým čtvrtým stromem se nacházela lavička, ale většina z nich byla již obsazená. Buď zde seděli rodiče či prarodiče a dívali se na svá dítka, která si hrála nebo spolu seděli kamarádi a zamilované páry.

Uprostřed celého parku se nacházel rybník na kterém plavali kachny a labutě a kolem něj bylo spoustu květin, které zářily všemi možnými barvami a jejich vůně se mísila vzduchem.

Přes park se táhla štěrkovaná cesta spolu s betonovou, takže tu bylo možné sportovat. To bylo něco pro Anne. Jako menší závodně plavala, nyní se věnovala pouze běhání, aby si udržovala aspoň nějakou kondici.

Sport milovala a ráda se mu věnovala, i když na něj poslední dobou neměla čas. Nyní se musela věnovat škole a do toho všeho začalo stěhování a užívání si posledních chvilek s přáteli. Nemohla uvěřit tomu, že se s nimi ještě před pár hodiny viděla a teď jsou několik kilometrů od ní a nejspíš si užívají někde bez ní. Rychle se snažila tyto myšlenky zahnat a dál si prohlížela park.

S mámou se ještě chvíli procházely, dokud se jim nepovedlo obejít celý park. Tato činnost jim zabrala přibližně hodinu a půl.

„Myslím, že bychom se měli vrátit,” navrhla Anne a její máma souhlasila. Přeci jen byla už unavená z dlouhé cesty. Obě se tedy pomalu začaly vracet zpět k domu, když v tom paní Smithové začal zvonit telefon.

„Ach, to jsou oni,” podívala se její matka na telefon, „musím to vzít.” Anne se rozzářil úsměv na tváři, protože to znamenalo, že si konečně bude moct lehnout a odpočinout.

„Jistě, hned tam budu. Dejte mi 5 až 10 minut. Určitě. Ano, ano,” odpovídala do telefonu a nakonec hovor zavěsila. Obrátila se na svoji dceru, které vlály vlasy ve větru, protože se pomalu zvedal vítr.

„Musíme si pohnout. Už na nás čekají. Nakonec se jim podařilo dorazit dřív, než očekávali,” oznámila Anne a přidaly do kroku, co nejvíce to šlo.

Tak jak paní Smithová slíbila, dorazily k domu do 6 minut. Stěhováci zde již čekali, všichni seděli na verandě, kde byla menší lavička a jeden z nich kouřil cigaretu.

„Omlouvám se, nečekala jsem, že zde budete tak brzo. Tak se do toho můžeme pustit,” poručila mužům. Ten, co v ruce držel cigaretu ji típl a zahodil. Všichni se poslušně zvedli a vydali se k náklaďáku, kde byly všechny věci, co ty dvě vlastnili.

Stěhováci pobrali krabice a nábytek a začali jej dávat tam, kam paní Smithová navigovala. Anne tyhle akce přímo z duše nesnášela, proto šla raději na verandu, kde si sedla do sítě a přemýšlela o tom, co zde bude dělat, když jsou prázdniny a kam by se mohla jít potom podívat, až bude mít vyskládané věci.

Určitě bude muset udělat dobrý první dojem, jakmile se ocitne ve své nové škole, pomyslela si. „Musí to být den, kdy si mě budou všichni pamatovat a znát mě!”
Continue Reading Next Chapter
Further Recommendations

tishajeremia25: 100/10. Loved the originality of the story. Chemistry build between the characters, plot and structure were all on point. Definitely a good read worth seconds!\

shelleypearce1978: Hey you are a great writer and loving this story ❣️❣️👏❣️❣️👏❣️❣️👍👍❤️❤️

kedannies: Love the characters and cute banter. Great chemistry!

Amy Heinz Thomas: One of the best books I have read in a long time! Thank you!!

Conleygina: The book was fantastic and I would recommend to all my friends. Rating is tops, because the book is also

Sushi3809: I would say, it is splendid to see a writer who knows their way around language. I do think, however, that maybe it was a slightly hurried plot line. especially the slightly abrupt relationship between Jessie and Jason. It was an enemies to lovers trope and I just wish you would have let it burn ...

Dorothy Marcinkowski: Amenzing story can't stop reading

Jisso: Sigue así, eres muy buenx escritorx, me gusto bastante esta pequeña historia ^^

scarbrough71: 💜💜💜💜💜💜💜💗💗💗💗💗💗💗💗💜💜💜💜💜💜💜💜💜

More Recommendations

nofux2give46: Interesting book I'm eager to read the rest

kelleybarnett1963: Absolutely love these books. Can't wait to read the next one.

Raven: I love troy to the moon and back on how he loves and treasure Lucy, thank you so much Laura for this wonderful novel..good luck and more inspirations for you..god bless

About Us

Inkitt is the world’s first reader-powered publisher, providing a platform to discover hidden talents and turn them into globally successful authors. Write captivating stories, read enchanting novels, and we’ll publish the books our readers love most on our sister app, GALATEA and other formats.