Pilulka

All Rights Reserved ©

Summary

Byl jediným člověkem, kterého jsem kdy milovala. ... Chci ho vidět znovu.

Genre:
Scifi
Author:
Mike
Status:
Complete
Chapters:
1
Rating:
n/a
Age Rating:
13+

Pilulka

,,Když si tu pilulku vezmeš, znovu se s ním setkáš,” oznámila mi na první pohled usměvavá a milá dívka. Já však tušila, co za svinstvo se mi snaží vnutit.

Nechtěla jsem si ji vzít, protože jsem věděla, jaké by to mohlo mít následky. Když si vzpomenu, co závislost na těchto pilulkách způsobila mé matce, zvedá se mi žaludek do nepřirozených výšin. Ale když mně tak chybí.. postrádala jsem ho víc, než jsem byla schopná zvládnout. Ten žal každým dnem sílil a sílil a já nakonec podlehla. Popadla jsem onu pilulku z dívčiných dlaní a křečovitě ji svírala v té svojí, chvějící. Vím, že dělám blbost.

Od chvíle, co Alex tragicky zahynul, jsem se cítila, jako bych přicházela o zdravý rozum. On byl jediným člověkem, který se mnou chtěl žít opravdový život, který se smál mým špatným vtipům, sdílel podobný humor a miloval mě takovou, jaká jsem. A to všechno v tomto reálném světě, v žádné iluzi způsobenou nějakou drogou. Lidé v dnešní době zapomínali žít své opravdové životy, stačí jim si vzít tuhle hnusnou drogu a přežívat uvnitř ní. On byl však jiný.. nechtěl se stát feťákem, nechtěl se stát obětí pilulky a prakticky zanevřít na tento svět. Na tento jediný skutečný svět. Zasloužil si žít tady a teď, ne v nějaké iluzi...

Přestože jsem si tohle všechno uvědomovala a přesvědčovala samu sebe, že si pilulku nikdy nevezmu, opak se stal smutnou pravdou. Opravdu bych byla schopná přes tohle všechno užít onen ďáblův nástroj, abych aspoň na krátkou chvíli spatřila jeho tvář?

Ano, byla.

A s tou frází ‘ďáblův nástroj’ opravdu nepřeháním.

Dívčin úsměv se pohotově stal širším, když vítězně přihlížela, jak onu malou červenou pilulku zapíjím sklenicí čisté vody. Ale zpočátku se nic nedělo.

,,Jenom počkej,” tiše zašeptala.

Sotva dozněl tón jejího znělého hlasu, celý můj pokoj se náhle začal spěšně otáčet, ani jsem pořádně nevěděla, co se děje, jenom stihla rychle popadnout nedaleký noční stolek stojící u mé postele, než se mé tělo ve vteřině skácelo k zemi. Poslední, co jsem zaslechla, byly poklidné přibližující se kroky směrem ke mně, než všechno kolem mě zčernalo.

,,Rychle Mayo, musíme vyrazit brzy!”

...

Když jsem po bůhví jaké době konečně otevřela oči, ucítila jsem nepříjemné horko. Ležela jsem ve své posteli přikrytá několika peřinami a ranní slunce skrze otevřené okno vrhalo své paprsky přímo na mě. Skrze okno do místnosti také pronikal chladný příjemný vzduch, který mi chvilkově dával zapomenout na to příšerné teplo, ale nebylo to dostačující. Jakmile jsem se posadila, můj zrak jej ihned spatřil. Ano, nebyl to nikdo jiný než Alex - pobíhal po místnosti v rozepnuté knoflíkové košili sněhově bílé barvy se sytě červenou kravatou volně přehozenou kolem krku. Nikdy jsem ho neviděla takto formálně oblečeného - tedy - nikdy jsem na něm neviděla košili s kravatou, protože jsme na žádné akce, kde by to bylo vyžadováno, nechodili. Bylo zvláštní ho v tom vidět, navíc když mi několikrát říkal, že takové věci si na sebe nikdy nevezme.

,,Jsi tady...” Pronesla jsem si spíše pro sebe nedůvěřivě. Pochopitelně jsem nemohla uvěřit svým očím, což naznačoval i můj výraz. Jako bych viděla ducha - což nebylo zase tak moc od věci.

,,Co?” Alex se ihned zastavil a usedl na kraj postele. ,,Jsi v pořádku? Vypadáš otřeseně,” zeptal se starostlivě a ihned mě vzal za ruku. Cítila jsem ho přímo tady, tak skutečného, až se mi chtělo plakat. Malá jizva na jeho palci způsobená tou smolnou událostí, při níž se před rokem nechtěně pořezal při krájení mrkve - přesně tu jsem začala bedlivě hledat a vzápětí také našla. Mé dlaně pevně svíraly ty jeho a já si užívala ten pocit tepla, jenž z nich vycházel, protože když jsem tohle dělala naposledy, byl mi opětován pouze štiplavý chlad způsobený nedostatkem krve.

,,Měla jsi noční můru?” Jeho obličej vykazoval jasné známky zmatení. A i ty vypadaly tak reálně.

,,Ne, jen..-” Můj hlas utichl. ,,Nic mi není.” Zaznělo z mých úst krkolomně. Připadalo mi, že se topím v nekonečné řece zoufalství, protože tohle nebyla noční můra, ale něco mnohem horšího. Nic z tohohle nebylo skutečné, to vše se odehrává jenom v mé hlavě. Mé skutečné tělo právě teď spí a tráví tu hnusnou drogu, která v mém podvědomí vytvořila tento falešný svět plný mých sobeckých přání. Tohle byla ta slova, která pomalu ztrácela svou opravdovou důležitost.

,,Dobře. Tak za chvíli vstaň, protože přijdeme opravdu pozdě.” Alex vstal a políbil mě na čelo. Byla to sice jenom vteřina, ale pro mě ten moment znamenal celý svět.

,,Kam jdeme?” Zeptala jsem se a pomalu vstala z postele.

Alex se zastavil a chvíli na mě mlčky hleděl, než se otočil a zamířil ke skříni. Neodpověděl mi.

No ovšem. Moje podvědomí nevytvořilo místo, kam bychom mohli jít. Viděla jsem jenom to, co jsem vidět chtěla - Alex se pěkně oblékl, žili jsme spolu sami v rodinném domě a nic nám nechybělo, měli jsme jeden druhého. Takže samozřejmě neměl tušení, kam jdeme, protože jsem to nevěděla ani já.

,,Proč tady nezůstaneme?” Vypadlo ze mě nejistě.

,,Dobře.” Alexův prázdný výraz se změnil ve spokojený úsměv. Chyběl mi jeho úsměv...

Posadil se zpět na postel a překřížil si nohy, jak to dělával, když o něčem přemýšlel. Začal si mnout ruce, což bylo jeho dávný zlozvyk, který okoukal od bratra. Byl nervozní, což jsem na něm poznala, protože jsem taky byla nervozní. Pilulka naše emoce vzájemně sjednotila, tudíž byly stejné, ať už jsme oba cítili cokoliv. Přeci jen, to vedle mě nebyl Alex, nýbrž mé vědomí. Maminka mi jednou vyprávěla příběhy o nádherném andělovi, jehož vídala po užití pilulky. Říkala, že jejich pocity byly pokaždé zcela totožné.

Popadla jsem Alexovy nervozní dlaně a držela je tak dlouho, dokud se aspoň trochu neuklidnil.

,,Musím ti něco říct...” Mé rty se po chvíli konečně odhodlaly pohnout.

,,Vím, co chceš říct.” Usmál se znovu. Opravdu mi chyběl jeho zatracenej úsměv...

,,Víš?”

Jeho tvář se znovu propadla do prázdného výrazu, jenž měl předtím, ale tentokrát mi pevně sevřel zápěstí. ,,Nejsem tady. Tohle není skutečné. Vlastně vůbec nestojím před tebou, ale ty to vidíš a cítíš tak opravdově, že ani nevíš, jestli spíš nebo jsi vzhůru. To je to svinstvo, co pilulka způsobuje, Mayo. Tvé vnímání reálného světa bude postupem času zkreslené, brzy si ani nebudeš jistá, co je reálné a co ne. Nevěř té dívce. I přesto, co říká, nechce ti pomoct. Nebuď další obětí pilulky...”

Zorničky se mi překvapením rozšířily. Jak to věděl? Pokouší se mě mé podvědomí snad varovat? Co se to děje? Byl to snad Alex z posmrtného života? Ne, tohle znělo příliš zvláštně, ale co když je to tak? V hlavě se mi najednou vyrojilo mnoho složitých otázek, ale kdo je všechny zodpoví?

,,Co tím myslíš?” Napadlo mě se zeptat Alexe.. tedy.. mého omámeného vědomí, avšak chlapec se pouze opět spokojeně zazubil a pustil mé zápěstí.

,,Co tím myslíš.” Zopakoval mou otázku a pobaveně se zasmál se. ,,Někdy říkáš opravdu zábavné věci, Mayo.”

Vstala jsem a tělo opřela o zeď. Co se to sakra děje? Já si tu pilulku nikdy nechtěla vzít, šlo mi jenom o jedno jediné setkání s milovanou osobou. Ta dívka byla velmi přesvědčivá. Prozradila mi, že je dcerou doktora, který tu pilulku vytvořil a že se jmenuje Kira. Říkala, že její otec pilulku vyrobil, aby zachránil její matku, ale to se nakonec nepovedlo a ona skončila ve stavu hlubokého kómatu. Pilulka se po tomto fiasku původně neměla dostat na trh, ale kdosi z jejich blízkých přátel odhalil, že droga lidem způsobuje bláznivé iluze, jež často hraničily s holou realitou. Lidé zatoužili žít své vysněné životy a s pomocí těchto pilulek toho hravě docílili. Dnes už nikdo nežil v reálném světě, všichni byli pohlceni výplody svých zvrácených fantazií. Podle Kiry se tímto svět stejně řítil do záhuby, tak proč bych nemohla dělat to, co všichni ostatní a setkat se tak se svou jedinou láskou?

A já byla blázen, že ji poslechla.

Alex vstal a pohlédl na své hodiny na levém zápěstí. ,,Je čas jít.”

Jakmile jsem se na něj znovu podívala, přede mnou stál Alex. Opravdový Alex. Spatřila jsem duši v jeho hnědých očích. Byl tady se mnou a snažil se mě zachránit. Slzy mi samovolně stékaly po tváři. Děkuju...

...

O pár vteřin později mě probudilo zrychlené lapání po dechu. Znovu jsem ležela v posteli, nicméně tentokrát bez deky. Okno bylo zavřené a v místnosti dominoval mrazivý chlad. Při pokusu o vstání z postele mě zarazila pohybující se podlaha pod mýma nohama. Neměla jsem ani ponětí, zda byla má mysl stále pod vlivem pilulky...

Dívka už byla pryč, avšak na mém nočním stolku stála průhledná skleněná lahev plná modrých pilulek, která tam ještě před pár chvílemi rozhodně nebyla.

U ní ležel vzkaz:

Vezmi si je. Brzy pro tebe mohou znamenat celý svět.
-Kira

Continue Reading
Further Recommendations

Dayron7049: It is perfecttttttttttttt

Sakshi: The plot is very captivating and the character descriptions are so vivid. The no-nonsense writing style and the interesting plot of the story has had me continuously reading the book.

claudectc: Love the whole series ! Really well written and thought out!

vstep1964: This book is very interesting. It keeps you turning the page for more. It is also frustrating.

Julsanz: Pure brilliance. Intriguing plot, brilliant characters, and great story. If you have some great stories like this one, you can publish it on Novel Star, just submit your story to [email protected] or [email protected]

Julsanz: Awesome novel. I love it. You can join in NovelStar writing contest with a theme "WEREWOLVES" Prices are ​amazing! email any of the following editors;[email protected]@[email protected]

Julsanz: The plot is intriguing. It keeps you on the edge.. If you have some great stories like this one, you can publish it on Novel Star, just submit your story to [email protected] or [email protected]

Tayyeba Khan: It was a good book..I like the characters of romans and marco..they are funny as well as loyal...while helena is so innocent

More Recommendations

Deign Pen: the scenes were well written and grammar was excellent. You can publish it on NovelStar, just submit your story to [email protected] or [email protected]

Kittie Kat: This is the second one that I read of the unnatural series. The stories are so well written that it leaves you craving for more. Each story is well told with detail and leaves you with mixed feelings. This story as the other one that I read left you feeling as if the story was being written and t...

Gla Dys: Jsisjdjdjdigjjendjkfiwjkwkqkqkiqkjwnekieijejekwiwijwjwjwiiwiwjwjwjwjwieienndjdjd

rswank15: Page turner!!! Cant wait for what comes next!

Penelope Darlene Pinheiro: Can’t wait for the next chapters to be released. The story is very interesting. Really love the way the writer has created the story line

About Us

Inkitt is the world’s first reader-powered publisher, providing a platform to discover hidden talents and turn them into globally successful authors. Write captivating stories, read enchanting novels, and we’ll publish the books our readers love most on our sister app, GALATEA and other formats.