Prolog
Dvakrát měř, jednou řež.
Tohle přísloví se neříká jen pro srandu králíkům. Měl by se ho držet každý z nás, protože přece nechceme skončit někde hluboko pod drnem... anebo v něčím žaludku, že ne?
Ona – stvořena pro ďábla. Ještě dřív než se narodila, patřila jemu, aniž by o tom mohla rozhodnout. Neměla na to právo. Ať už chtěla nebo ne, vlastnil ji.
Hlídal si ji.
Chránil ji.
Sledoval ji.
Každou. Zatracenou. Sekundu.
Měla na své straně temnou bytost, což byla její obrovská výhoda. Byla pod ochranou zla.
On – samotný ďábel v lidské podobě, vlastník její duše. Muž, kterého se lidé obávali. Všichni z něj byli vystrašení... až na ni.
Společně za sebou zanechávali jen nenapravitelný chaos. Lidé klopily hlavy, když procházeli. Dohromady byli nezničitelní.
