„Ostrov zpívajících stromů

Lumi je desetiletá dívka s zlatými vlasy a očima, které se smějí i v dešti. Dnes ráno se probouzí ve své loďce, která pluje po záhadném moři mlhy, a vůbec nechápe, jak se sem dostala. Jen pamatuje si kompas, který našla v podkroví své babičky, a teď se zdá, že ji vede sám osud.

Když se loďka přiblíží k malému ostrovu, z břehu se ozývá zvláštní, sladká melodie. Lumi seskočí na pevnou zem a drží kompas v ruce – jeho ručička se zastaví směrem k hustému lesu. „To musí být… zpívající stromy!“ zašeptá sama sobě.

Najednou z oblaků dopadá měkký, duhově třpytivý stín. Pip – létající koala s malými duhovými křídly – přistává přímo před Lumi. „Ahoj! Jsem Pip,“ píská. „Slyšela jsem, že stromy zpívají jen tehdy, když jsou šťastné. A teď… možná nejsou.“

Lumi se pousměje. „Já jsem Lumi,“ říká. „Nevím, jak jsem sem přišla… ale asi musím zjistit, proč stromy zpívají.“

Z kapsy vyndá Flika, malého robota z lesního krystalu, kterého s sebou vzala z garáže, když se loďka sama rozjela. „Fliku, potřebujeme most přes řeku,“ povídá. Flik zabzučí, jeho krystalová těla se rozzáří a vytvoří třpytivý most přes vodu. „Jen abyste věděli,“ řekne suchým tónem, „já moc neumím smích… ale dokážu pomoct.“

Skupinka přechází řeku a ocitá se před velkým, tajemným stromem, který už nezpívá. Jeho listy jsou matné a větve se sklánějí smutně dolů.

„Co se ti stalo?“ zašeptá Lumi. Strom zavibruje a z jeho kmene se vyklube malý, mlhavý tvor. „Jsem Šepotník,“ ozve se, „a vím, proč stromy zpívaly… ale cesta k odpovědi je plná hádanek a překvapení.“

Pip zabručí: „Hádanky? To zní… nebezpečně… ale taky hodně zábavně!“

A tak začíná jejich dobrodružství – Lumi, která neví, jak se ocitla na ostrově, Pip a Flik, kteří ji doprovázejí, a tajemný Šepotník, který je vede skrze kouzelný svět zpívajících stromů.