Prolog
Jak jsem se sakra dostala do tohohle srabu?
Ta otázka mi v hlavě tepe v rytmu mého splašeného srdce. Sedím na studeném nerezovém stole v ordinaci, která vypadá spíš jako provizorní jatka než lékařské zařízení. Někde v hloubi Bronxu, v místě, kam se neodváží ani policie, natož Bůh. Cítím pach levné dezinfekce, která se marně snaží přebít pachuť staré krve a syrového strachu.
Za pár minut ze mě udělají jen kus masa bez duše. Zboží s cenovkou, kterému vymažou identitu dřív, než stačí vykřiknout. Bránit se? Protestovat? To v tomhle světě znamená jen rychlejší konec. a já chci žít. I kdyby to znamenalo, že se budu muset prokousat ven skrze jejich vlastní hrdla.
Dostanu se odsud. To je slib, který dávám svému poslednímu zbytku důstojnosti.
