1. Kapitola - stěhování
Bylo osm hodin ráno a Sára balila všechny své věci.
Kolem byly poházené otevřené krabice a oblečení, na stole ležel dopis od právníka, kde bylo napsáno, že jí děda odkázal dům, před tím než zemřel.
Sára dala do krabice oblečení, když najednou někdo zazvonil u dveří.
„Už jduuu" zařvala Sára jakoby by ji ten kdo stál za dveřmi měl slyšet.
Otevřela dveře a tam stála její máma a netvářila se zrovna nadšeně
„Sáro, nepřemýšlela si třeba o tom, že jsi mi to mohla říct" spustila hned, aniž by Sáru pozdravila „nebýt tvé sousedky, tak bych to ani nevěděla"
„Promiň mami, pojď dál, udělám ti kafe a všechno si vysvětlíme"
Její máma vešla do kuchyně a sedla si ke stolu, a Sára ji podala kafe a přisedla si k ní
„Mami, děda mi odkázal celý dům, chtěla bych se tam nastěhovat, protože..." Sára nestihla dokončit větu a máma ji přerušila
„Slibila si mi, že se do toho domů nenastěhuješ, není to tam hezký a přeci nebudeš bydlet ve starém domě daleko od města, ještě z toho zešílíš jak tvůj děda, od té doby co jsem tam jako mladá bydlela bych se tam uz nikdy nevrátila a ani se tam vrátit neplánuji"
„prosím mami, děda nebyl šílený byl jen starý a nemocný, pamatuji si když jsem byla malá, tak k nám chodil na návštěvu a bylo to fajn" Sára vstala od stolu a odnesla hrnky od kafe do dřezu a pokračovala v balení
„A navíc, je mi 26 let, tak myslím, že se můžu rozhodnout sama, a můj přítel Colin mi slibil, že mi pomůže se stěhováním.
Colin měl přijet kolem jedenácté hodiny dopoledne a odvézt Sáru do nového bytu, tak se snažila mít do té doby zabalený všechny věci.
„Mami, kvůli čemu si sem vlastně přišla, kvůli tomu domu ne, když ti to řekla sousedka, kterou si po cestě potkala?"
„Víš, ztratila jsem někde ten stříbrný náramek, který mi před rokem dál tvůj táta, a měla jsem cestu kolem tvého domu, tak jsem se chtěla zeptat jestli jsem ho nenechala u tebe"
Crrrrrrrrr crrrrrrrrrrrrrrr crrrrrrrrrr
Sára běžela otevřít, ve dveřích stál Colin a usmíval se
„Tak co, připravena na cestu"
„Jo, mám snad vše sbalený, jo a mami, žádný náramek jsem nenašla, asi ho máš někde doma"
„Mami?"
„Jsi v pořádku?" Viděla svoji mamku sedět a držet se za hlavu
„Jo zlato, nic mi není, jen mám dnes nějaké strašné migrény, píská mi v uších, asi jsem jen unavená"
„Dobře mami, zavolám ti"
Colin pomohl Sáře s krabicemi a taškami a vším možným co si brala sebou a nastoupily do auta.
Cesta byla dlouhá, jeli asi 3 hodiny a jak se blížili k cíli, tak se silnice zužovala na malou lesní cestu. Cesta byla docela kamenitá a nerovná. Sáře už začínalo být trochu nevolno, ale naštěstí právě dorazili do cíle.
Dům byl opravdu velmi starý a ne moc hezký a kolem byl tmavý les, Colin vyndal z auta krabice a začal je nést do domu, když Sára otevřela dveře, tak zjistila, že ačkoliv zvenku dům vypadá příšerně, tak vevnitř byl krásný.
„Nemám tu první noc zůstat s tebou, aby ses tu sama nebála"
„děkuji Coline, ale zvládnu to"
Než vybalili všechny věci, začalo se stmívat a Colin byl na cestě domů.
Sára si dala sprchu a šla do postele, po náročném dni si lehnout, ani nestačila usnout a vzbudily ji divné zvuky, znělo to jako kroky, jakoby někdo chodil v domě.
Myslela si, jestli Colin něco nezapomněl a nevrátil se a tak vstala. Jenže zvuky vycházely z půdy, jakoby tam nahoře někdo byl. Sára se vydala nahoru odhodlaná zjistit co nahoře je.
