Dračí proroctví

Seděla jsem na strmé skále daleko od lidí z mé vesnice a koukala dolů do rokle. Byla hluboká a já tu sedávala často, zírala dolů a přemýšlela, že skočím. Lidem by se ulevilo a mě též.

Sakra Haley, přestaň takto myslet, okřikla jsem samu sebe. Zvedla jsem hlavu a viděla nebe plné hvězd. Zítra bude krásně, pomyslela jsem si a dál koukala na nebe, které jakoby mi říkalo, že bude lépe.

V mé hlavě se sváděl boj. Boj dobra a zla. Byla jsem zmatená a nevěděla, na kterou stranu se přiklonit. Lidé mi nevěří a já o sobě začínám též pochybovat.

Na tomto místě jsem vydržela sedět hodiny. Buď jsem zírala do rokle a nebo na nebe, ale dnes bylo něco jiné. Vál mírný vítr a nebe bylo výjimečně jasné.

Zahleděla jsem se na jedno místo na nebi, které bylo zvláštní. Bylo tmavší než ostatní a docela rychle se pohybovalo. Snažila jsem se pořádně zaostřit, abych zjistila, co to je.

Drak? vyhrkla jsem ze sebe a zírala jakou rychlostí se blíží ke mně.

Přeletěl přímo nad mojí hlavou. Ani nezaútočil.

Po chvilce se ozvala silná rána.

Popravdě mi to nedalo. Už od narození jsem byla zvědavá a strach z draků jsem nikdy neměla, a tak jsem se vydala směrem, kudy letěl.

Po několika kilometrech jsem dorazila k místu.

Kráter? řekla jsem udiveně a pomalu se přibližovala.

Stoupla jsem si na kraj kráteru a viděla ležet krásného draka. Jeho šupinatá kůže lehce zářila a já údivem z něj nemohla spustit oči.

,,Haley," uslyšela jsem své jméno. Zmateně jsem se rozhledla, ale kromě mě a draka tu nikdo jiný nebyl, ,,dlouho jsem tě neviděla," v tu chvíli se ten tvor pohnul a já uskočila, ,,neboj se Haley. Neublížím ti."

,,J-já ti rozumím," vykoktala jsem ze sebe.

,,Ano, jsi dcera Kaikeke. Jsi ta, s které mají všichni strach."

,,Jak to víš."

,,Vím toho víc, než si myslíš, ale bohužel ti to už neřeknu. Umírám."

,,Cože? To ne."

,,Je to tak. Lidé mě zranili, ale já stihla ještě utéct, ale nejsem tu sama," dala bokem křídlo, které zakrývalo její nohy.

,,To je vejce?"

,,Ano Haley. Stihla jsem zachránil své dítě, které chtěli zabít, protože se brzy vylíhne. Bohužel já už tu nebudu. Prosím Haley. Postarej se mi o ní. Ty a ona je budoucnost pro tento svět."

,,Já nerozumím."

,,Svět se řítí do záhuby a ty Haley jsi dítě z proroctví."

,,Jaké proroctví? O čem to mluvíš?" viděla jsem jak se drak svíjí v bolestech.

Nemůžu ji nechat zemřít. Musí mi toho říct hodně. Jen ona ví víc než já.

Přistoupila jsem k ní a podívala se na ránu, která krvácela.

,,Vím, o co se snažíš, ale je to zbytečné. Rána je hluboká. Cítím jak z mého těla odchází životní energie," vydechla z nosu slabý dým, ,,slib mi, že přestaneš sedávat nad tou roklí s úmyslem skočit dolů," zarazila jsem a zadívala se jí přímo do očí. Jak to může vědět? Pomyslela jsem si.

,,Sledovala jsem tě Haley. Celou tu dobu od tvého narození jsi byla pod dozorem nás draků."

,,Proč?"

,,Haley, pojď blíž. Než zemřu prozradím ti něco," poslechla jsem ji a přišla blíž k její hlavě, ,,určitě sis všimla znamení, co máš na ruce," přikývla jsem a odhrnula rukáv, který zakryval moje prokleté znamení, ,,podívej se," pootočila hlavu a mě se naskytla možnost vidět úplně stejné znamení, které zářilo víc než zbytek jejího těla.

,,T-ty máš stejné znamení jako já? Jak je to možné? A proč září?"

,,Moc otázek milá Haley. To je dračí znamení," drak odvrátil hlavu a vyprskl krev. Spoustu krve, ,,před třista lety žila žena jmenem Cala, která měla stejné znamení jako ty Haley. Ona kdysi předurčila, že se narodí dítě, které sjednotí lidský národ s draky. T-to dítě jsi ty Haley," drak zvedl hlavu a zadíval se na oblohu, ,,již je můj čas,"

,,Ne prosím. Neopouštěj mě," slzy se mi nahrnuly do očí.

,,Neplač Haley. Veškeré mé vědění má v sobě mé dítě. Haley jsi krásná mladá žena. Vím, že to nemáš lehké a mít nebudeš, ale nezapomínej na jednu věc. Pořád tu existují lidé, k-kteří budou stát p-po tvém boku," viděla jsem jak jiskra v očích draka mizí. Jak jeho zářivé znamení ztrácí svoji intenzitu, ,,sbohem dráha Haley, sbohem," s těmito slovy drak vydechl naposledy.

,,Slibuji. Slibuji, že se o něj postarám a udělám vše, co bude v mých silách," řekla jsem celá od slz. Podívala se na vejce, které začalo zářit, ,,neboj se. Postarám se o tebe," opatrně jsem zvedla zářící vejce, které jsem odnesla na bezpečné místo. Na místo, kde se lidé bojí chodit. Vím že v jeskyni bude v bezpečí.

Cesta k jeskyni mi zabrala více času než obvykle. Kdo mohl tušit, že dračí vejce je tam těžké?

Vstup do jeskyně je zakrytý stromem, kterému říkáme Oai, neboli strom draků. Na světě není žádný jiný strom podobný tomuhle, aspoň tohle se povídá v naší vesnici.

Zanesla jsem dračí vejce hluboko do jeskyně a ujistila se, že je v pořádku. Jak poznám, že už se klubeš? položila jsem si tuto otázku nahlas, ale odpovědi jsem se nedočkala.

Ještě nějakou chvíli jsem zírala na vejce, které stálo předemnou, ale už bylo docela dost pozdě. Byl čas vrátit se zpět do vesnice.

Neboj, tady budeš v bezpečí. Strom Oai tě ochrání a já zítra přijdu, pohladila jsem vejce, které při mém doteku začalo více zářit.

***

Přišla jsem do vesnice, která dnes žila. Oslavovala narozeniny Kaye.

Namířila jsem si to do svého skromného domku, ve kterém jsem vyrůstala se svou tetou, která před pár lety opustila vesnici. I ona se mě bála a netajila se tím, že se mě i ona pokusila zabít.

,,Tady jsi," škubla jsem sebou a viděla Kaye opřeného o strom.

,,Měl bys oslavovat,"chytla jsem za kliku od dveří a chystala se vstoupit do domu, ale Kay mě zastavil, ,,co to děláš," křikla jsem po něm, ,,přišel jsi mě zabít?"

,,Co to říkáš Haley," povzdechl si, ,,nechci tě zabít. Nemám k tomu žádný důvod."

,,Vážně ne? Tvůj otec to vidí jinak. Už ani nevím, kolikrát se mě snažil zabít," odfrkla jsem si.

,,Proč myslíš, že se mu to nepodařilo? Haley pochop, že já nejsem jako otec. Vždy jsem stál při tobě. Tak mi už sakra věř."

,,Měl by ses vrátit na svou oslavu," otočila jsem se k němu zády.

,,Bez tebe nejdu Haley. Chci slavit s tebou," ucítila jsem jeho ruku na svém rameni.

,,Víš, že to není dobrý nápad. Zkazím ti celou oslavu a všichni ostatní mě budou nenávidět ještě víc."

Nechápu proč to po mě chce. Ví, že to není dobrý nápad. Proto mě nikdo nepozval. Nestojí o mojí společnost.

,,Mě nejde o oslavu Haley. Jde mi o to, že chci byt s tebou. Pojď aspoň na chvíli, prosím."

,,Kayi, já nevím," cítila jsem jeho blízkost. Tak blízko stál za mými zády. Mým tělem proudil zvláštní, ale příjemný pocit.

Všimla jsem si, že moje znamení se rozzářilo, ale proč? Proč září vždy v jeho přítomnosti?

,,Nebudu tě nutit Haley, ale moc bych si přál, kdybys šla semnou," prostor mezi námi se zvětšil a mé znamení sláblo.

Hlava mi říká, ať zalezu dovnitř a jdu spát, ale srdce mi radí, ať jdu s ním. Jsem zmatená. Mám se řídit hlavou a nebo srdce, řekla jsem si pro sebe.

Jdi Haley, věř mu, ozval se hlas, který už jsem dnes slyšela. Rozhlédla jsem se, ale nikoho neviděla.

,,Kayi, počkej. Možná bych nachvilku mohla."

,,Neboj se Haley. Nedopustíme, aby tě někdo urážel."

,,Spíš počítej s tím, že tvůj otec bude řádit."

,,Na něj kašlu. Ty jsi pro mě důležitá," při těchto slovech jsem ucítila příjemný pocit v podbřišku, ale vím, že si Kaye, nemůžu přiblížit víc k tělu. Není to správné. Nemůžu dopustit, aby ho otec začal nenávidět.

Přibližovali jsme se k místu oslavy a já začínala mít obavy, jestli to bylo správné jít. Přeci jen je oslava dál od vesnice. Co když je to past? Co když si jen semnou hraje a chce mě zabít? Musím být ve střehu.

,,Doufám, že si semnou zatančíš," prolomil to ticho, které panovalo celou cestu.

,,O tom řeč nebyla. Chtěl jsi jen, abych šla s tebou, o tanci nepadlo ani slovo."

,,To přece k tomu patří Haley," chytil mě za ruku, když už jsme byli blízko ostatních z vesnice, ,,slibuji, že si to užijeme."

Proč mu mé srdce věřilo a hlava mi dávala jasný signál, ať si dávám pozor.

Přidali jsme se k ostatním a já už viděla pohledy, kterými se na mě dívají. Pohledy, kterými by mě nejradši zabili.

,,Kayi! Co to má SAKRA znamenat?" přistoupil k nám jeho otec.

,,Co myslíš?" postavil se přede mě Kay.

,,Nedělej se hloupým. Co tu dělá ona," jeho hlas byl plný zloby, nenávisti vůči mě.

,,Slaví semnou mé narozeniny."

,,Tohle jsme si nedomluvili. Víš, že ona tu není nikým vítána a kdyby bylo po mém, ženu ji z naší vesnice."

,,Já věděla, že to není dobrý nápad. Radši půjdu," chystala jsem se odejít, ale Kayova ruka mě zastavila.

,,Je mi ukradené co si myslíš ty a nebo vesnice. Haley tu zůstane a pokud se to někomu nelíbí může jít."

,,Tohle nemyslíš vážně. Dát přednost ji před svojí rodinou. Už od tvého narození jsem ti říkal co je ona zač. Je to zhouba lidstva. Špína, která se nikdy neměla narodit a kdyby jí nechránilo dračí znamení, už dávno ji zabijeme," rozmachoval rukama kolem sebe, ,,kdyby se Malakas nespustila s pánem draků, mohla naše vesnice žít v klidu."

S pánem draků? Co?

,,Tohle si myslíš? Že je zhouba? Jsi k smíchu," postavil se Kay svému otci, ,,Haley není žádná hrozba. Tohle jsi z ní udělal ty a jen kvůli tobě ji celá vesnice nenávidí, ale já mám svůj názor. Nejsem žádná ovce. Mám vlastní názory a pokud ti to vadí, je to tvůj problém," otočil se ke mně, ,,pojď Haley, zatančíme si," chytil mě za ruku a vedl pryč od svého otce.

Hudba pořád hrála a Kay si mě přitáhl co nejblíž k sobě. Všichni z vesnice zírali, co syn velkého Iblise řekl. I jeho otec zíral a šlo vidět, že to v něm vře.

,,Slíbil jsem ti, že tě nikdo urážet nebude."

,,Měl jsi mě nechat odejít. Tvůj otec tohle nepřekousne."

,,Pochop, že mi na tomhle nezáleží. Pro mě jsi důležitá ty."