Osudová cesta

Už je tomu půl roku, kdy jsem přistihla svého snoubence s mojí mladší sestrou. Táhli to spolu už nějakou dobu a já byla tak blbá a slepá, že jsem si ničeho nevšimla.

Odstupem času, kdy jsem nad tím vším přemýšlela, jsem si uvědomovala Danielova divného chování, ale v té době jsem byla tak zaneprázdněná nejen přípravou svatby, ale i narozenin své starší sestry Kate.

Proč já hloupá jsem si toho nevšimla? Promluvila jsem do prázdného bytu, kde stála jen rozkládací pohovka. Jsem to já kráva, nadala jsem si, lehla si na pohovku a zakryla se dekou.

Můj malý budík ukazoval půl třetí ráno a já jsem pořád nemohla usnout. V hlavě se mi objevovali otázky typu, proč zrovna já a kde jsem udělala chybu. Vždyť jsme s Danielem plánovali spolu zestárnout a on mi udělá tohle? A k tomu s mojí sestrou?

Proboha Alison vzpamatuj se, okřikla jsem samu seba. Přinutila jsem se zavřít oči doufajíc, že hned usnu...

***

Uslyšela jsem ten nepříjemný zvuk, který mi ohlašoval, že už mám vstávat. Znechuceně jsem se natáhla pro ten ďáblův vynález jménem budík a snažila se nahmatat tlačítko, které ho má vypnout. Sakra, kde může být? Zanadávala jsem a začala uvažovat nad tím, zda mi to ten budík nedělá schválně.

Když už jsem konečně našla to tlačítko, díky kterému se mi podařilo budík vypnout, neváhala jsem ani minutu a zakryla si hlavu dekou. Nemá cenu vstávat. Kdo by se též hrnul do práce, kam si máte jít pro výpověď od svého ex. Já tam tedy nespěchám.

Zavřela jsem oči v domnění, že ještě usnu, ale mým pokojem se ozvalo zvonění mobilu, které mi ohlašovalo příchozí zprávu.

Otevřela jsem jedno oko, nahmatala mobil a podívala se, kdo se spřáhnul s démonickým budíkem.

Otevřela jsem příchozí zprávu, která podle displeje měla být od Kate.

6:02 Že ty ještě ležíš, žížalko. K.

Jednou ji za to oslovení zabiju, pomyslela jsem si a chtěla vrátit mobil na stolík, který stál u pohovky, ale hned ohlašovat další zprávu. Rovnou jsem se podívala, kdo zase otravuje.

6:03 Opovaž se. Urychleně vstaň. K.

Rozhlédla jsem se po pokoji, abych se ujistila, zda tu nemá nějakou kameru, ale můj byt měl holé stěny.

6:05 Jak to děláš? A

6:05 To se nikdy nedozvíš. Za deset minut tě čekám dole. K.

Nad její zprávou jsem protočila očima. Pomalu jsem vstala a zamířila si to ke koupelně.

Deset minut? promluvila jsem na sebe do zrcadla. Však to je jedno. Daniel už o mě nestojí, tak proč bych se měla nějak extra upravovat.

Vylezla jsem z koupelny a ze skříně vyhrabala košili, kterou mi koupila Kate. Byla o tři čísla větší a já v ní vypadala jak pytel, ale to bych nebyla já, abych si ji nějak neupravila. Koupila jsem si pásek, díky kterému jsem si to v pase stáhla. Ráda jsem ji nosila jako šaty, protože zdůrazňovali moje nohy, na které jsem byla neskutečně pyšná.

Podívala jsem se na hodinky, které mi oznamovaly, že už bych měla jít dolů. Brzy tu bude Kate a ona nesnese pozdní příchody.

Sešla jsem těch pár schodů, které mě dělily od hlučné ulice.

,,Konečně, myslela jsem si, že si tam pro tebe budu muset dojít," otočila jsem se a uviděla Kate stát opřenou o auto. Schválně jsem se podívala na hodinky a se zdviženým obočím jsem zvedla hlavu.

,,Kup si radši nové hodinky," ušklíbla jsem se a bez zeptání si nasedla do auta. Během vteřiny si moje starší sestra ke mně přisedla a společně jsme vyrazili na popraviště.

,,Doufám, že jsi se přes to přenesla, Alison."

,,Přes co myslíš? Přes to, že mě můj snoubenec podváděl s naší sestrou nebo přes to, že mi dal výpověď z práce?" podívala jsem se na ni nechápavě.

,,Přes všechno. Už je tomu půl roku, co se to stalo a co jsi přerušila kontakt s našima."

,,Řekla jsem jim, že nechci vidět Lily a pokud u nich bude, já tam nepáchnu. Jestli mě chtěli vidět, mohli zavolat."

,,Nemyslíš, že je to od tebe sobecké?" pokukovala po mě Kate.

,,Prosím?" nevěřila jsem svým uším, co to říká, ,,jo jasné, že mě to nenapadlo dřív. Lily byla vždy mazánek. Jí prošlo úplně vše," řekla jsem naštvaně a otočila hlavu k okýnku. Naši ji měli vždy radši.

,,Nebuď vztahovačná," dodala, ale já už mlčela. Vím, že bysme se pohádali víc a o to jsem nestála.

Pomalu jsme se blížili na místo, kde mě očekávala poprava.

Před námi se tyčila obrovská budova, ve které jsem zanechala pět let svého života, ale teď je vše v nenávratnu pryč.

,,Půjdu s tebou," ozval se hlas mé sestry.

,,Nejsem malá. Zvládnu to sama."

,,To možná ano, ale pro mě budeš vždy moje malá sestřička," nad jejími slovy jsem protočila očima.

,,Dobrý den slečno Alison," pozdravil mě postarší muž z vrátnice.

,,Dobrý den Edwarde," snažila jsem se o úsměv

,,Slečno, je mi to hrozně líto," vyšlo z jeho úst, když mi podávat cedulku s nápisem Visitor. Nemusela jsem mu nic říkat, protože mě znal moc dobře.

S Kate jsme vyjeli do podzemních garáží, kde jsem ji samozřejmě nechala a šla sama dovnitř. Bylo zbytečné, aby semnou šla. Stejně si jen vezmu papír a odejdu.

Vešla jsem do výtahu zmáčkla číslo jedenáct a čekala až mě tento stroj vyveze na požadované patro, ale to by nesměl být pátek a štěstěna proti mě. S výtahem jsme zastavili snad třikrát a já už ztrácela nervy. Proč se mi to tak komplikuje? To si nemůžu odnést vklidu kus papíru a už toho hajzla nevidět? Pomyslela jsem a hypnotizovala ukazadlo pater. No tak, devět. Nezastavuj. Nezastavuj. Uf. Povzdechl jsem si a modlila se dál. Naštěstí i desáté patro jsme projeli bez zastavení a já začínala mít srdce až v krku. Měla jsem chuť utéct, ale zároveň jsem si říkala, že čím dřív si ten papír vezmu, tím odsud hned vypadnu.

Zvuk výtahu ohlásil mé patro a já s hlubokým nádechem udělala první krok.

Jen co jsem se objevila v hlavní uličce která vedla ke kanceláří mého ex, cítila jsem pohledy lidí, kteří si mě všimli. Klid Alison, to zvládneš, řekla jsem si pro sebe a se vztyčenou hlavou mířila dál.

,,Alison?" zastavil mě hlas mé kamarádky, ,,pojď sem," hned mě objala, ,,nemůžu tomu uvěřit. Až teď jsem se to dozvěděla," odtáhla jsem se od ní.

,,Co vám tvrdil, když jsem tu půl roku nebyla?"

,,Že jsi pracovně pryč."

,,Ještě mi řekni, že si vymyslel, že on zrušil svatbu," dala jsem si ruky v bok.

,,Snažil se, ale tvůj otec tu udělal trochu dusno."

,,Ještě, že tak," povzdechla jsem si, ,,promiň Emily, ale nechci tu být déle než je nutné. Potom někam zajdeme," objala jsem ji na rozloučenou a namířila si to opět ke kanceláři Daniela.

Zastavila jsem se u jeho skleněných dveří, seděl za počítačem a tvářil se důležitě.

Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Jeho hnědé oči si mě hned prohlídly.

,,Alison," vstal ze židle a namířil si to ke mně.

,,Nebudeme to protahovat. Dej mi ten papír, ať ho podepíšu a můžu vypadnout," natáhl se ke stolu pro žlutou složku, ze které vyndal papír, který mi následně podal.

Rychle jsem si to přečetla, abych věděla, že opravdu podepisuji výpověď a hned ten papír obdařila svým rukopisem.

,,Nemuselo to takhle dopadnout," vzal mi papír z ruky.

,,Nejspíš nechápu o čem mluvíš."

,,Ale Alison, ty jsi nikdy nebyla hloupá, tak teď ji ze sebe nedělej."

,,Ty jsi, ale hajzl," zakroutila jsem hlavou a chystala se opustit jeho kancelář. Chytla jsem za kliku, pootevřela dveře a už se viděla pryč.

,,Miloval jsem tě, Alison."

,,Nebuď směšný."

,,Myslím to vážně."

,,A proto jsi chrápal s mojí sestrou?" křičela jsem na něj a bylo mi jedno, že mě ostatní slyší, ,,kdybys mě miloval, tohle bys mi neudělal," udělala jsem několik kroků z jeho kanceláře.

,,Já si prostě nemohl pomoct. Tvá sestra mě sváděla," hned na to jsem se otočila a jednu mu vrazila.

,,Jsi jen obyčejnej hajzl," už jsem to dál nemohla vydržel a se slzami v očích jsem rychlým krokem odešla.

Než jsem se dostala k výtahu, lehce jsem vrazila do muže v černém obleku. Zvedla jsem svůj uplakaný obličej a naznačila mu, že se omlouvám a své tempo zrychlila.

***

Zírala jsem do prázdných stěn svého bytu a pořád si přehrávala situaci, která se stala ve firmě. Ten hajzl, křikla jsem a utřela si slzy, které mi tekly proudem.

Místností se rozezněl zvuk přicházející zprávy. Neměla jsem náladu na nikoho, ale i přesto mi to nedalo a podívala se na displej a následně otevřela zprávu.

21:13 Co se tam stalo? K.

21:14 Alison mluv semnou. K.

21:14 Nechci o tom mluvit. A.

21:16 Dobře. Nebudu tě nutit, ale nechceš se jít bavit?

21:16 Ne, díky.

Odeslala jsem zprávu a odhodila mobil někam do kouta.

Chodila jsem po bytě jako lev v kleci a už nevěděla, jak se zabavit, abych nemyslela na dnešní setkání s Danielem.

Zalezla jsem do koupelny, opláchla si obličej a zádívala se na sebe do zrcadla. Dost Alison, neměla by ses užírat, říkala jsem svému odrazu v zrcadle. Nebudu sedět doma. Natáhla jsem se pro řasenku a lehce si zvýraznila oči. Nechtěla jsem to přehánět. Nikdy to nebyl můj styl.

Vytáhla jsem si ze skříně svoje oblíbené fialové triko a sukni.

Do kabelky naházela nezbytné věci a vyrazila do nedalekého klubu. Měla jsem chuť se pořádně opít.

Vešla jsem do klubu, ve kterém už to žilo a rovnou si to zamířila k baru, kde jsem si objednala bourbon.

Otočila jsem se do prostoru a pozorovala všechny, kteří dnes dorazili do klubu. Proč všichni vypadají tak šťastně? Řekla jsem si nahlas a natáhla se pro skleničku, kterou mi tam položil barman.

Už nějakou dobu sedím u baru a v sobě mám třetí bourbon. Už jsem cítila, jak mi vlezl do hlavy...

,,Říkal jsem si, že jsme se dnes už viděli," uslyšela jsem mužský hlas. Otočila jsem se a viděla povědomého muže, ,,ty jsi dnes odcházela se slzami v očích od Jacksona," přimouřila jsem oči, ,,ty si mě nepamatuješ Ali?" prohlédla jsem si toho muže od hlavy až k patě.

,,Ali?" takhle mi říkala jen jedna osoba a mě to rozčilovalo, ,,Josh?" vyjekla jsem a na jeho obličeji se objevil úsměv od ucha k uchu.

,,Bingo," hned jsem vyskočila a objala ho. Moje reakce ho vůbec nezaskočilo a své ruce obmotal kolem mého pasu.

Nevím, co mě to napadlo, ale nasála jsem jeho vůni, která byla opravdu moc příjemná.

,,Dlouho jsme se neviděli," zašeptala jsem a pořádně ho stiskla.

,,To ano Ali. Často jsem na tebe myslel. Nečekal bych, že tě potkám u Jakcsona. Co ti ten idiot udělal?"

,,To nestojí za reč."

,,V pořádku. Nechci to z tebe tahat. Jen když jsem tě viděl, měl jsem chuť mu dát přes hubu. Víš Ali, pořád mi na tobě záleží," tyhle slova mě zahrálř u srdce. Slyšet, že někomu na mě záleží a k tomu po tak dlouhé době.

Už si ani nepamatuji, proč jsem přerušila kontakt s Joshem. Vždy mi s ním bylo fajn. On jediný mě dokázal rozesmát, věděl co mám ráda a co nesnáším. Už před lety jsem ho milovala, ale naše cesty se rozdělily. Možná to tak mělo být. Možná v tom má prsty osud, že se naše cesty, zase skrížily a daly nás dohromady.