přijdu pozdě, nečekej na mě
přijdu pozdě, nečekej na mě
z let páně kape nostalgie
noc
večer
poledne
ranní rosa pod ochrannými křídly výskytu slunce
prázdné ohniště a ještě doutnající
krk
hlava
ramena
palce u nohou
lechtají stébla trávy
poničené, zadušené
pomoc z ponocování
když se v kuchyni láme sklo
a nikdo tam není
přijdu pozdě, nečekej na mě
husákovy děti
v nadějném roce
že letos se nebude hrát divadlo
minimálně experiment
a rodinné oslavy nebudou konce světa
děti koupající se na dně
radosti
pýchy
tresty
bdící nad nimi
nade mnou
dítě štěstěny
topící se ve středu
čtvrtek, pátek
víkend a smutná neděle
přijdu pozdě, nečekej na mě
hurikány myšlenek
po třetí sklence vína
kdy si nepamatuješ své tváře
koutky
vlasy
části těl
mršina lidské podobnosti
podobojí vzata
černou přemalujte nevinná kukadla
a otočte na naprasklé desce
rozbouřeného jezera
přijdu pozdě, nečekej na mě
členství atomové rodiny
jak tě schovává
bere
tváří se, že nemají syna
když za okny bloudí záře
a rozprašuje
nezávislé po sobě jdoucí procházky po parku
rozeseté uhlíky už nepálí
město pohlcuje mrak
skutky pověšené za krk
vyprahlé pustiny
a tvoje oči
září ve tmě
když je ložnice liduprázdná a tichá
přijdu pozdě, nečekej na mě
pro své vlastní dobro
