Alergie na legie

Pšikla jsem si před sedlákem,

úsměv – zub pokrytej plakem

věnoval mi, středověkej pán.

Zazubila jsem se, úsměv hrán

darovala jsem. A pak znovu

do rukávu.

Vtom se ozval celý sbor:„

Pozor na ni, ta má mor!“

Já se ksichtím na legie.

„Kdepak, to jen alergie.“

V díře sedím, čekám smrt,

z výletu sem mám tak prd.

Až ty zkusíš cestovat časem,

husu ubij tím pitomým klasem

a vem zásoby antihistaminik,

jinak tě ten jeden pšík

přivede do díry, co hůř, za vinu,

žes jich nakazil polovinu,

polezeš pod gilotinu.