Teď jsi jenom má |CZ|
Share with your friends
Customize readability

Teď jsi jenom má |CZ|

All Rights Reserved ©

Summary

Pět přátel se vydá stanovat k lesu, kde stojí dům, ve kterém již dlouhá léta nikdo nebydlí. Vypráví se historky o tom, jak v domě bydlela rodina a beze stopy zmizela. Je dům opuštěný a nebo zde někdo, nebo něco žije? O tom se přesvědčí Carolyn, Arthur, Samuel a Isabella, když půjdou do domu hledat Maxe, který náhle zmizel, když byl sbírat dříví do lesa. Na koho nebo co narazí tahle čtyřčlenná skupina, která by zde ani neměla být? ℹ️ Soutěž #PsaníProRadost Říjen 2023 PROMPT #1 O půlnoci navštívíš opuštěný dům u lesa. Dřív v něm bydlela bohatá rodina, která však před mnoha lety beze stopy zmizela a dům od té doby zeje prázdnotou. Nebo snad ne?

Status
Complete
Chapters
1
Rating
n/a
Age Rating
16+

Chapter 1

Carolyn a její čtyři přátelé se rozhodli, že se při úplnku utáboří poblíž opušteného domu u lesa, kde kdysi bydlela bohatá rodina, ale ta beze stopy zmizela a už o nich nikdy, nikdo neslyšel.


Spolu s Carolyn tu je ještě Arthur, Max, Samuel a Isabella.


Arthur, její kamarád již od střední školy, je ze všech ten nejodvážnější a také ten, který právě tohle místo k táboráku vymyslel a ostatní s ním souhlasili, i když z toho příliš nadšení nebyli.


„Tak co podnikneme?“ zeptá se Isabella, hnědovlasá dívka, která se ze všeho nejraději na vše hodně vyptává. Chce mít ve všem jasno a hlavně když jde o takové místo, jaké vybral Arthur.


„Co třeba napřed postavit stany, založit oheň a poté se uvidí?“ odpoví na její otázku Carolyn, která byla jednou z těch, kterým se tento nápad nelíbil, ale nechtěla trhat partu a byla rozhodnutá, že svůj strach z takovýchto míst, překoná. Proto je také zde, aby sama sobě dokázala, že i strach se dá překonat. Teda alespoň ona v to doufá.


Když mají postavené stany, chystá se Max se Samuelem do lesa pro dřevo na oheň. Nikdo jiný se totiž k tomu nemá a tak to v podstatě zbývá jen na nich a jim to vlastně vůbec nevadí.


Rozejdou se k lesu a projdou několik metrů od domu, kde zmizela jedna celá bohatá rodina a nikdo neví, jestli se odstěhovali a nebo se jim v tom domě něco stalo. Již dlouhá léta v tomto domě nikdo nebydlí a každý si myslí, jak je opuštěný a prázdný. To by, ale nesměli dva mladíci zaslechnout od tohoto domu zvuky, které ani slyšet nemají.


Mladíci se ale rozhodnout jít dál do lesa a divné zvuky nechat být. Možná to ani nemuselo vycházet přeci od domu. Hledají všemožné klacky a již si na to musí svítit baterkami, protože se kolem nich rozprostírá noc a oni pořádně nevidí ani na krok.


Dnes je sice úplněk, ale do lesa a mezi stromy nemá šanci světlo z měsíce projít hustými větvemi a v lese to vypadá vážně strašidelně.


„Myslím, že toho máme již dost.“ řekne Samuel svému kamarádovi a on se na něj ani nepodívá a sbírá klacky dál.


„Hej, Maxi.“ promluví opět na svého černovlasého přítele, který ho stále ignoruje a sbírá dál.


„Fajn. Jak chceš. Já jdu zpátky, takže kdyby jsi mě přeci jen hledal, najdeš mě s ostatními u ohniště.“ a s těmi slovy se Samuel vydá zpátky k ostatním, zatímco Max je myšlenkami úplně někde jinde a nemůže dostat z hlavy zvuky vycházející z toho opuštěného domu.


„Kde je Max?“ zeptá se Samuela černovláska, protože jí najednou přijde divné, že přišel jenom jeden z nich, když ti dva jsou většinu času, pokud nejsou s partou, spolu. Nedají bez sebe pomalu ani krok a to nejsou ani souroozenci, ale přátelé již od útlého dětství.


Samuel se na dívku podívá a pak hlavou ukáže k lesu, protože má plné ruce klacíků na rozdělání ohně. „Zůstal v lese. Říkal jsem mu, že už toho máme dost a můžeme jít zpátky za vámi, ale on jako kdyby mě neslyšel a nebo slyšel, ale ignoroval.“ odpoví Carolyn pravdu, protože takhle mu to vážně připadá. Buď ho jeho kamarád neslyšel a nebo prostě jeho slova ignoroval.


„To nemyslíš vážně!“ začne na něj černovláska křičet, protože je venku už dávno tma a v lese toho přeci tolik vidět už není.


„Myslím. Je v lese. Pokud se o něj tak bojíš, tak si pro něj jdi!“ oplatí jí její zvýšený hlas a položí dřevo, do již připraveného, ohniště.


Carolyn na nic nečeká a od mladíka odchází. Ještě se zastaví u svého stanu, kde jen zaleze polovinou svého těla a z batohu si vytáhne baterku a mobilní telefon, který si do něj odložila, aby jí nikdo nerušil.


Vyleze ze stanu, postaví se na nohy a rozejde se k lesu. „Jdu se podívat po Maxovi.“ řekne ostatním a během toho si zapíná telefon, aby mohla kdykoliv zavolat o pomoc, kdyby to bylo nutné.


Nikdo jí však neodpovídá a proto nad svými přáteli jen pokrčí rameny a rozejde se k místu, odkud viděla přicházet Samuela, když se vracel z lesa.


Dojde až na to místo a na chvíli se zastaví. Šla až moc blízko domu a naštěstí neslyšela jediný zvuk, který by jí naháněl hrůzu. Nesnáší opuštěné domy u lesa a ještě k tomu, když mají takovou pověst, jako právě tento zmiňovaný dům.


„Maxi?“ zavolá a zadívá se do lesa, jestli někde neuvidí světlo z jeho baterky. Nic však nevidí a proto rozsvítí svojí vlastní baterku a odhodlaná najít Maxe, vstoupí do lesa, i když v hloubi své duše je úplně vyděšená.


„Maxi?“ zkusí to po pár minutách znovu, ale stále se jí černovlasý mladík neozývá a tak jde dál a dál a svítí si kolem sebe baterkou, kdyby ho náhodou někde zahlédla.


Když se po půl hodině rozhodne vrátit zpátky, protože Maxe nikde nenašla. Zahlédne několik metrů od domu, na zemi svítit baterku a vedle baterky leží nějaká hromádka.


Blíží se již půlnoc a ona z toho nemá dobrý pocit. Dojde až k baterce a všimne si, že leží hned vedle hromádky větviček, které Max nasbíral a dojde jí, že je něco špatně. Max přeci vůbec neměl chodit k tomu domu a ještě k tomu sám. Určitě se mu muselo něco stát a on si teď nemá sám jak pomoct.


Rozběhne se proto zpět k přátelům a doufá, že jí s hledáním Maxe pomůžou.


Najednou se kolem ní mihne černý stín a ona se zastaví v běhu. Otočí se s rozsvícenou baterkou kolem sebe, ale nikoho nevidí. Jenom oheň, u kterého jsou její přátelé, kteří se dobře baví. Carolyn totiž slyší akorát jejich smích.


Ještě jednou se kolem sebe rozhlédne a když opět nikde nic nevidí, rozejde se ke svým přátelům. Musí jím povědět, kde našla hromádku dřeva s Maxovou baterkou. Sama si moc dobře uvědomuje, že budou muset jít do toho strašidelného domu, jak mu ráda říká, a podívat se po Maxovi, který je určitě někde v jeho útrobách.


Doběhne k ohništi, u kterého se zastaví a začne zhluboka dýchat. Běžela tak rychle, kdyby jí náhodou opět sledoval ten stín, který se kolem ní mihnul, že z toho nemůže pomalu ani dýchat. Možná má jen bujnou fantasii, ale sama by přísahala, že to nebyl obyčejný stín. Určitě to muselo být něco, co se nedá vysvětlit, ale na to teď není čas myslet.


„Co se děje, Carolyn? A kde máš Maxe?“ zeptá se Samuel, který má už také o Maxe trochu strach a chybí mu jeho přítel. Najednou, jako kdyby mu chyběla snad polovina jeho vlastního těla. Někdy se opravdu chovají jako kdyby byli jeden a né dva lidé. Jsou si tak podobní, i když nejsou bratrové.


„Nenašla jsem ho, ale za to vím, kde je dřevo, které sbíral a jeho baterka.“ to už se na ní dívá s hrůzou v očích. Čeká co mu ještě kamarádka o jeho nejbližším řekne, protože to ani zdaleka nevypadá dobře.


Trpělivě čeká a to už se na ní dívají všichni. Samuel, Arthur i Isabella. Nevěří, že by Max jen tak někde odložil své věci a prostě odešel. Vlastně ona nic takového neřekla, ale oni myslí jenom na to, že je tu prostě nechal a odešel.


„Baterka i dřevo leží za tím domem. Vůbec to nechápu, vždyť jsme tam chtěli jít všichni společně až o půlnoci, což teď za chvíli bude.“ zhluboka se nadechne a vydechne. Stále nemůže zklidnit svůj dech. Její srdce bije jako splašené. Jediné, co teď dokáže plně dělat, je myslet na kamaráda, který je někde v tom opuštěném domě a také na ten stín, který se kolem ní mihnul.


„Tak se tam půjdeme podívat a pokusíme se tedy najít Maxe, ale jestli tohle dělá jenom proto, aby si z nás vystřelil, tak ať si mě nepřeje.“ řekne Arthur a podívá se na všechny tři, kteří souhlasně přikyvují. Hlavně Carolyn, která se o Maxe bojí nejvíce.


Jakmile si vezmou své mobilní telefony, baterky a další potřebné věci, které by snad mohli potřebovat, kdyby se v tom domě náhodou něco zvrtlo, vydají se konečně na cestu k domu.


Měsíc už je nejvýše na obloze a v té chvíli se povede Arthurovi odemknout paklíčem zámek dveří. Otevře je a poté se neochotně všichni nahrnou dovnitř.


Sotva za nimi zrzavý chlapec zavře dveře, rozhlédne se s baterou po obrovské hale, odkud vedou pouze dvoje dveře a jedny dřevěné schody. Podívá se nakonec po svých přátelích a povzdechne si. Moc dobře ví, že nemůže jít nikdo sám a proto budou muset jít po dvojicích, i když jim hledání bude trvat déle, když je tento dům tak obrovský.


„Samuely, ty půjdeš s Isabellou a já si s sebou vezmu Carolyn. Vy projděte přízemí a my se podíváme v prvním patře. Kdo ho najde první, napíše zprávu druhé skupině. Rozumíme si?“ mluví jako velitel a to se občas Carolyn na něm líbí, ale jsou přátelé už tolik let, že si ani nedovede představit, že by spolu vůbec mohli mít nějaký intimní vztah.


Na co to myslím, pomyslí si a nejraději by si dala facku. Je ráda v jeho společnosti, ale teď je důležitější najít Maxe. Nejraději by zakřičela a čekala, jestli se ozve, ale o tomto domě se povídá tolik historek, že z toho má obrovský strach. Srdce jí divoce buší do hrudi a ruce i nohy se jí klepou, ale snaží se na to nemyslet a ono to možná pomine samo.


„Jasně. Tak běžte nahoru. My prohledáme spodek a co bude s druhým patrem?“ zeptá se Samuel.


„Tam potom půjdeme společně. Sejdeme se na úpatí schodů, pokud zde nic nenajdeme.“ na to už mu hnědovlasý mladík jen přikývne, vezme hnědovlásku za ruku a společně se vydají do míst, kde si myslí, že je jídelna a kuchyně. Tam je vždy nejlepší začít.


Carolyn a Arthur se vydají ke schodům, ale ještě než vůbec vyjdou jediný schod, Carolyn zastaví Arthura a podívá se mu do očí. „Musím ti říct. Kolem domu se pohybuje nějaký stín. Nejsem si jistá, co to je, ale viděla jsem ho. Prohnal se kolem mě a já se příšerně vylekala.“ mladík se na ní zamračí. Náhle je naštvaný.


„A to mi říkáš až teď? Slyšela jsi, co se o tomhle domě povídá? Vždyť tu beze stopy zmizela celá rodina. Měla jsi mi to říct dřív, nebo spíše nám všem. Sakra.“ zakleje a rozhlédne se kolem sebe, jestli se náhodou někde kolem nepohybuje nějaký stín, který by se mohl vynořit klidně odkudkoliv.


„Promiň.“ pípne a to je jediné slovo, které ze sebe dostane, protože to už se její kamarád otočí a vychází schody nahoru do patra, které mají prohledat.


Černovláska se rozběhne za ním a vůbec jí nedochází, že najednou dělá až příliš hluku, takže jí může být slyšet až venku před domem. Nedělá si s tím však velkou hlavu, ale měla by.


V koutě, kousek od hlavních dveří, stojí postava, která pozoruje nezvané hosty. Tak dlouho se sem neodvážil nikdo vkročit a dnes má obrovské štěstí. Napřed to byl ten černovlásek, který neodolal a musel se jít podívat, kdo vydává zvuky, které vycházejí z domu a teď tihle čtyři jeho kamarádi.


Nejvíce se mu však zamlouvá ta zelenooká černovláska, co byla napřed za domem a potom se vydala k tomu ohni, u kterého byli její přátelé. Teď však dělá tolik hluku, že kdyby neměl už tak výborný sluch, rozhodně by jí slyšel až nahoře v druhém patře.


Když poprvé vstoupil do tohohle domu, teda poprvé za dlouhá léta kdy tu nebyl, bydlela zde nějaká bohatá rodina, která se v jeho domě usídlila. Všechny je do jednoho zabil a jejich těla zakopal hluboko v lese. Teď tu má další nezvané hosty a hodlá si na nich pochutnat tak, že ho budou prosit, aby je zabil. Tu černovlásku si však nechá nakonec, protože její vůně krve mu přijde tak lahodná, jako to nejvyzrálejší víno, jaké kdy za svůj lidský život pil.


Naposledy se podívá na mizejíci černovlasou dívku a potom se vydá do míst, kam odešli ti dva, co prohledávají přízemí domu. Takže musí do kuchyně, odkud se už ti dva živí nedostanou.


Isabella se rozhlíží kolem sebe s baterou v ruce, ale nikde nevidí ani stopu po tom, že by tu někdy, někdo vůbec byl. Napadne jí, že se mohla Carolyn splést a Max je ještě někde v lese a ztratil se. Jenže tohle jí k její nejlepší kamarádce nesedí. Kamarádí spolu už od základní školy a ona jí ještě ani jednou nezalhala a nikdy si nic nevymyslela. Když něco řekla, tak to tak i bylo. Vždycky. Takže nechápe, proč zde není ani památka na to, že kdyby tu Max přeci jen někde byl, určitě by se pokusil najít pojistky, aby si mohl rozsvítit, když baterku nechal za domem i s dřívím.


„Samuely, mě se to nezdá. Kdyby tu Max byl, tak by se tu někde svítilo.“ sotva to dořekne, rozsvítí se ve vedlejší místnosti. „Maxi?“ zavolá, ale nikdo se jí neozve nazpět.


„Pojď, taky se mi to nějak nezdá. V kuchyni nikdo stejně není a do jídelny se jde těmito dveřmi.“ řekne a ukáže na dveře, odkud zpoza dveří vychází světlo. Jenže ani jeden z nich netuší, co je za těmi dveřmi čeká a to, že jdou přímo na smrt, je ani v nejmenším netíží.


Slyšel každé její slovo. Udělal chybu a snažil se jí napravit. Možná měl vážně rozsvítit už dřív, aby to vypadalo, že se zde opravdu pohybuje člověk a né monstrum jako je on. Napravil to však a teď jen čeká na to, až mladý pár vstoupí do jídelny a on se tak bude moct znovu nasytit. Sice nevoní jako černovláska, ale svému účelu jistě tento páreček lidí poslouží.


Samuel s Isabellou vstoupí do místnosti a rozhlédnou se kolem sebe. Nikdo se tu nenachází a jim to připadne velice divné. „Vidíš, určitě tu musel být a zapomněl shasnout světlo. Možná už je zpátky u ohniště a teď si pro změnu dělá starosti s námi.“ řekne Samuel a otočí se zpět ke dveřím, kterými odejde zpátky do kuchyně.


Jenom Isabella zůstane v jídelně a projde si ji úplně celou, dokud si není na sto procent jistá, že tu vážně nikdo není. Jakmile tak učiní, dojde ke dveřím, kde se nachází vypínač a zhasne světlo, aby se tu zbytečně nesvítilo.


Sotva tak učiní, něco jí hrubě popadne za ruku a přitáhne k sobě. Chce vyjeknout, ale náhle se před jejími ústy objeví něčí ruka a znemožní jí to. „Nekřičel bych. Stejně už tě nikdo neuslyší.“ dívka se začne bránit, ale není jí to nic platné. Muž jí drží pevně a zahryzne se do jejího štíhlého krčku a začne hltavě pít její krev, jako kdyby to byla voda a on trpěl žízní.


Jakmile mu dívka ochabne v rukou a on vypije poslední kapku její krve, odloží bezvládné tělo na zem a vydá se za druhou kořistí, která mu unikla, ale on tak měl lepší možnost zabít dívku, která teď bezvládně leží na zemi a její srdce již přestalo bít.


Nic netušící mladík jde stále dál a vůbec si nevšímá, že dívka již za ním nejde. Dojde zpátky do haly a rozejde se ke dvěřím na druhé straně obrovské vstupní haly. Už jenom jedna místnost a mají přízemí prohledané.


Ještě než stihne vůbec rozsvítit, popadne ho upír za hrdlo a praští s ním o zeď takovou silou, že Samuel v tu chvíli přijde o vědomí a toho upír okamžitě využije. Přitáhne si jeho bezvládné tělo ke svým ústům a udělá totéž, co s dívkou v jídelně. Jakmile vypije poslední kapku, zase položí bezvládné tělo na zem a vydá se do prvního patra, kde na něj čekají ještě dvě kořisti, které je nutno ochutnat a zabít dřív, než opustí jeho dům.


Carolyn se stále rozhlíží kolem sebe a nemůže se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Že s nimi v domě někdo je, ale Max to rozhodně není. Kdydby tu byl, už by ho buď dávno našli, nebo by se objevil sám s tím, že si z nich vystřelil. Jenže tu není ani památky na to, že by tu za ta léta vůbec někdo živí byl.


Rozejde se v pokoji k oknu a podívá se do míst, kde je vidět plápolající oheň, který ale pomalu vyhasíná. Nikdo tam není a proto se otočí a jde zpátky za Arthurem, který je ve vedlejším pokoji. Jakmile k němu dojde, zastaví se na jeho prahu a napadne jí zkusit vypínač. Světlo se rozsvítí a ona tak spatří velkou manželskou postel, na které leží tmavě modrá přikrývka a spousta polštářů. Také je v místnosti spousta malých rámečků s fotkami, na kterých jsou nějací lidé. Podle ní to jsou bývalí majitelé, kteří záhadně zmizeli.


„Nikde není. Půjdeme ke schodům.“ řekne Arthur, který zrovna vyjde ze dveří od koupelny a nechápavě se dívá na Carolyn. „Ona tu jde elektřina?“ Carolyn jen pokrčí rameny.


„Asi jo. Jen tak mě napadlo to zkusit a heleme se, ono se rozsvítilo.“ mladíkovi to nedá, dojde k vypínači a zkusí zhasnout a opět rozsvítit. Jen co se rozsvítí, všimne si černě oděné postavy u okna, jak se dívá na místo, odkud přišli. Taky se tam díval, když vstoupil do místnosti, aby se ujistil, že se Max k němu nevrátil.


„Kdo k sakru jsi a co tu děláš?“ zeptá se černé postavy a přemýšlí nad tím, jak se kolem nich mohl nepozorovaně dostat až k oknu.


„To bych se mohl ptát i já.“ odpoví a stále se dívá z okna.


„Já se ptal první.“ opět promluví Arthur a Carolyn se nezmůže na jediné slovo. Ten hlas jí přijde nějak povědomí a stavba mužova těla také, ale nemůže si vzpomenout, kde nebo kdy, ho mohla vidět a nebo slyšet.


„Jste v mém domě a já nemám rád nezvané hosty.“ na to se mladík začne smát a v té chvíli se před ním objeví muž s černýma vlasama a ledově modrýma očima, které v sobě nesou červené skvrnky.


Chytne zrzka pod krkem a hodí ho přes celou místnost. „Nééééé!“ vykřikne černovláska, ale s upírem to nic nedělá. Jen se uchechtne a během vteřiny je u zvedajícího se Arthura, který se nestihne ani bránit a už se přisaje k jeho krku. Když tak učiní, začne sebou mladík škubat a snaží se vymanit z jeho objetí, ale upír ho drží pevně.


Carolyn to celé sleduje se zatajeným dechem a sotva upír pustí Arthurovo tělo na zem, vzpomene si, kde tohohle muže viděla. Bylo to před pěti lety v postranní uličce, když se pozdě v noci vracela ze školní knihovny, kde hledala nějaké informace pro svůj projekt, který ten den dostala za úkol.


„Já.. já.. já..“ začne koktat a pomalu se pozpátku rozejde do chodby.


Mohl by jí chytit během vteřiny, ale najednou mu dívka připadne také povědomá. Někde jí už spatřil. Nakonec si taky přeci jen vzpomene. Tenkrát měl dostaveníčko ve slepé uličce s jednou prostitutkou, která se mu sama nabízela. Jenom však netušila, o jakou službu vůbec půjde.


„Ty!“ řekne a ukáže na ní. „To ty jsi mě tenkrát vyrušila při krmení v té uličce.“ najednou mu dojde, že na tu dívku myslel hodně dlouho a také na její vůni. Jak lahodně voněla její krev. Jak toužil ochutnat, když ucítil jak nádherně a lahodně voní.


Na to už Carolyn nic neřekne a pud sebezáchovy jí nutí utíkat pryč. Hodně rychle a daleko pryč od místa, kde její přátelé našli jenom smrt.


„Neutečeš mi. Nikdy mi nikdo neuteče.“ slyší za sebou jak upír říká a to jí žene k tomu, aby běžela ještě rychleji. V tu chvíli si ani neuvědomuje, že upírovi se utéct nedá a vždycky svojí kořist dostihne.


On si však s ní hraje a nechává jí náskok. Chce, aby utíkala a on konečně mohl opět lovit. To je jeho přirozenost a je ji dlouhá desetiletí. Od doby, kdy ho jedna upírka proměnila a on se jí pak odvděčil tím, že jí po probuzení zabil.


Carolyn seběhne schody a běží až ke dveřím, ve kterých se náhle objeví monstrum, které viděla v životě jen jednou a od té doby se modlila, aby jej už nikdy nespatřila. Jenže její prosby nebyly vyslyšeny a ona té stvůře musí čelit tváří v tvář.


„Konečně. Tak dlouho jsem se na tento den těšil.“ popadne dívčino křehké tělo do náruče a zahryzne se do jejího krku. Pije a pije. Dívka se nebrání a jen se oddává tomu pocitu, že brzo bude se svými přáteli. Viděla, co udělal muži, do kterého se zamilovala. Neměl žádnou šanci.


Jakmile vypije poslední kapku, klekne si s dívkou na zem, kousne se do ruky a přiloží jí své zápěstí ke rtům. Nechá do nich stéct pár kapek a její tělo se začne pomalu otřásat novými změnami. Během pár vteřin přestane a dívka si přitáhne jeho ruku až k ústům a začne lačně pít.


„Teď jsi jenom má.“ řekne a políbí černovlásku na čelo. Budou spolu již navěky. Už je nikdy, nikdo nerozdělí.


(3460 slov)

Let Michaela Hájková know what you thought about this chapter!

Further Recommendations

The Alpha and His Rogue

Mia: Loved to see Colton get a second chance mate

Read Now
Crowned in Blood: Fated to the enemy

alan: The difference between the past tense (Simple Past) and the pro tense (Past Progressive / Past Continuous) lies in whether the action is viewed as a finished, single event or as an ongoing activity in progress

Read Now
Mystic Wolf

Teresa: The book is well done, brilliant in fact! Z

Read Now
Fated to My Ex- Best Friend [Moving to Galatea]

angelamohamed185: What is not to like? The characters are strong, likeable and real. The story is heartwarming. The quality of the writing is excellent, for which I am truly grateful. Great author. More please.

Read Now
Loved, Loudly

Pepjuice: I love how her partner was so supportive and loving. He listened to her and they both communicated. I didn't like how her old pack treated her but the positive growth she gained.

Read Now
His Unexpected Luna

kenshop: The more than I read this better this book becomes you just gotta give this book a read to see what’s going on and you will enjoy it.

Read Now
His Forsaken Fate

Marene80: I liked the suspense of not knowing when Zachary and Amara were finally going to get together.

Read Now
The Full Moon Breeding Club

Susan Morris: This is a fantastic romance story! The writing, the timing, the flow, the characters were all great. I love the story because it involved a “process” I had not read about before in shifter romance and was well thought out and applied to this story. Cheers to the author!

Read Now
Bound to the Bear

Mira: Just waw loved every part of tu

Read Now