D NY N A H I S T E R I I
Někdo by mi měl podat návod na psaní úvodů. Stručnější vydání by postačilo. Ale co...
Tímto tu všechny zbloudilé duše vítám u příběhu, jehož jméno může být krapet matoucí! A jelikož je to jeden z mála mých dopsaných příběhů, rozhodla jsem se právě tímto započít své působení na nové doméně.
A doufám, že se trefím aspoň do něčí noty - o tom to psaní příběhů je, nebo ne?
Co jsem si pro Vás vlastně připravila tentokrát?
Začněme tím, jak to celé začalo.
Na začátku tentokrát nebylo ani světlo ani Velký třesk, ani nic prostšího než záměr napsat krátkou povídku o výpadku proudu na lodi. Krátkou... jasně.
Nejsem vesmírný inženýr ani raketový specialista, takže zasazení do hlubin vesmíru má čistě metaforický význam. Osamělost v kosmu zde umocňuje dojem odloučení, až k nějakému dojde. (A ten název je správně, kdyby se někdo pozastavoval...)
Tvůj křik nikdo neuslyší. Nikdo tě nebude hledat.
Tak jsem začala psát. Dosáhla jsem první pomyslné části. Jenže potom si uvědomíte, že vystupující postavy toho mají za sebou a před sebou daleko víc, než co se vejde do povídky nebo kratší novely. A co teda můžete dělat jiného, než pokračovat dál?
A tak ani ne za rok vznikla verze čítající něco málo okolo sta čtyřiceti stránek. Po které se na postavy vystupující ve Dnech na Histerii už nedívám jen jako na zprostředkovatele naplánovaného děje, ale jeho tvůrce (což je trochu paradox, protože tím tvůrcem bych správně měla být já).
A upřímně jsem hrozně ráda, že jsem to po létě 2019 vyhrabala v počítači, protože jsem na tenhle příběh na několik měsíců dočista zapomněla. O to zajímavější je si to potom číst a nevědět, co se tam vlastně stane.
Vážně. Jestli si připadáte jako břídil, nebuďte na sebe moc přísní.
Takže... abych Vám tu nevyzradila něco pekelně důležitého (což by mě vážně mrzelo) už asi nedoporučím nic jiného než si pustit soundtrack, u kterého doufám, že se bude k příběhu hodit, a pustit se do čtení!
Ještě něco málo k playlistu:
Jsem sklálopevným zastáncem názoru, že do knihy se lépe vžijete s playlistem rovnou na tělo. A opaku mě nepřesvědčí nikdo. A proto mě nechte posdílet i ten můj, ke Dnům na Histerii!
Nečekejte nějaké zázraky poslední hudební módy, nicméně každá píseň v playlistu se mi k příběhu jistým způsobem hodí a o něco jej doplňuje.
Ale je, vážení, to mi teda věřte!
Všichni ho můžete najít na Spotify pod názvem ”dnhs“.
Link: https://open.spotify.com/playlist/2Ik6rmYUsPaLkQ8UWix1aW?si=W1yju2S7QfS_aVcMfugNtg
Takže se spokojeně usaďte, uvařte si čaj či kávu dle libosti, nalaďte ty správné beatové vlny a pusťme se společně konečně do čtení o cestách na konce vesmíru a podobných fantasmagoriích! Není se přeci čeho bát...
Budu se na vás všechny těšit u konce!
rrj
